Ančar¹ jedovatý neboli strom upasový(Antiaris toxicaria Lesch.) jest statný, na kmeni bělokorý strom z čeledi rostlin morušovitých (Moraceae), mající střídavé, krátce řapíkaté, vejčité, na spodu srdčité, celokrajné, kožovité listy.

Drobné kvítky jsou různopohlavné, jednodomé: Kvítky prašníkové, složené z 3-4listého okvětí a 3-4 tyčinek, jsou směstnány na plochých, terčovitých ježlích v úborovitá květenství; kvítky pestíkové, zastoupené pouhým semeníkem, který spočívá v šupinovitém, později dužnatějícím obalu a na vrcholku nese 2 dlouhé čnělky, vyrůstají po stranách větví jednotlivě.

Z květů pestíkových dospívají nažky ponořené do zdužnělých obalů, tak že připomínají peckovice.

Ančar jest domovem na ostrovech Sundských, zvláště na Javě, Borneu a Celebesu.

Kůra jeho obsahuje velice ostré mléko, jehož na ostrovech Sundských požívají v malých dávkách jako drastického projimadla. Mimo to však z něho domorodci připravují, míchajíce je s některými jinými látkami, prudký jed, jímž natírají smrtonosné šípy.

Druhdy bájily se o ančaru hrůzostrašné věci: „Že nikdo se nesmí ke stromu přiblížiti jinak, než-li když si obalí hlavu, ruce i nohy šatem, sice dostane třesení údů a mrazení, načež následuje úplná bezcitnost těla. Že od rosy toho stromu napuchuje tělo, a tomu, kdo se odvažuje pod stromem setrvati, opadají vlasy. Že strom ten jest tak jedovatý, že kolem něho není daleko široko nic nežli poušť a údolí smrti ..."

Přehnané a nesmyslné tyto povídačky o ančaru vzaly původ nejspíše odtud, že na Javě rostou ančarové stromy místy také na sopkách, z nichž vycházejí jedovaté plyny. Netřeba snad ani připomínati, že ve stínu stromů ančarových, třebas obsahovaly v kůře jedovaté mléko, možno si hověti bez všelikého nebezpečenství.

Pozn. Vedle upasových stromů rostou na Javě též upasové keře z rodu kulčib (Strychnos), jejichž kůra jest proniknuta ještě jedovatějším mlékem nežli kůra ančaru.

Nemáte oprávnění psát komentáře.