Bambus¹ obecný (Bambusa arundinacea²Willd.) jest obrovská tráva vyhánějící z vytrvalého oddenku dutá, na povrchu hladká, záhy zdřevnatějící, 5-25 cm v průměru silná stébla do výše až přes 30 m. Oproti stéblům našich trav, která se nikdy nerozvětvují, stébla bambusová, podobná štíhlým pníčkům ba i silným, vysokým kmenům, vyhánějí v kolínkách četné listnaté, článkované větévky neboli stébla postranní; tato postranní stébla bývají na svých kolínkách zpravidla ozbrojena trny, řidčeji jsou beztrnná.

Úzce kopinaté, několik dm dlouhé listy sužují se na spodu v krátký řapík a ten přechází níže v pochvu, která stéblo kolkolem těsně objímá.

Stébla starých, mnoholetých rostlin rozvětvují se na vrcholku v bohatou latu vícekvětých klásků, jejichž kvítky jsou dílem prašníkové (jalové), dílem obojaké nebo pestíkové (plodné). Oproti většině druhů trav mají kvítky bambusové jako kvítky rýžové po 6 (nikoli po 3) tyčinkách.

Plody jsou podlouhlé obilky podobné poněkud obilkám našeho ovsa.

Bambus roste v horkém pásmu všech dílů světa, zvláště však ve Vých. Indii, v Číně a na Javě. Nejlépe se mu daří na bahnitých březích řek a v močálech, kde často vytváří rozsáhlé, neproniknutelné, značně vysoké houštiny podobné hustým lesům. Na písčitých pahorcích dosahuje však výšky sotva 2-3 m.

Pro země tropické jest bambus rostlinou nad míru důležitou, skýtající obyvatelstvu užitek několikerý:

Na prvém místě dlužno uvésti, že silných stébel, která jsou proniknuta kysličníkem křemičitým a proto velmi trvanlivá, používá se v tropech velmi často za stavební material. Jak vypadá stavení zbudované z bambusu, znázorňuje obr. 475. Mimo to staví se ze silných bambusových „stébel" mosty a upotřebuje se jich, ana jsou až na kolénka dutá, k rozvádění vody, zvláště na polích rýžových. Rozřezána na krátké špalky a opatřena po případě na jednom konci dnem, silná bambusová stébla nahrazují domorodcům nádoby. Ze slabších stébel zhotovují žebříky a používají jich jako tyčí ke srážení ovoce s vysokých stromů. Kromě toho zhotovují ze stébel bambusových elegantní nábytek a rozmanité nářadí. Z oddáleně článkovaných, plných výhonků kořenových, které mají u každého kolénka po jedné straně prohlubinku, dělají hole na procházku, jež prodávají často pod nepravým jménem „pepřovek"³.

Ze všech těchto příčin vede se v tropech s bambusem velice čilý obchod a vyváží se též v hojné míře do Evropy. „V mnohých ulicích tokijských", vypravuje cestovatel Kořenský, „prodává se jenom bambus a jenom bambus. Ve skladištích takových lze viděti stébla přeužitečné té trávy ve všech barvách, tloušťkách a výškách. Kupci mají tam výběr lodyh ztloušti silného kmene na pořízení vodovodu, krovu, rahen, trámů, nádobí, i stébélka na zhotovování troubelů k dýmkám a jemným štětcům ku psaní."

Z listů bambusových zhotovují se rohože a klobouky a upotřebuje se jich hojně jako materialu na balení. Dokud jsou čerstvé a šťavnaté, možno jimi krmiti dobytek.

Z lýka, jímž jsou bambusová stébla prostoupena, dovedou Číňané a Japonci vyráběti jemný, pevný papír.

Mladé pazoušky a výhonky bambusové upravují v čínských a japonských kuchyních na jemnou zeleninu, která, chutná jako nejlepší chřest nebo kapusta. V Číně z nich připravují také oblíbený konfekt zvaný ačar, který se uvádí i do obchodu. Z obilek pekou domorodci místy chléb.

Z kolének starších stébel vyměšuje se bělavá, nasládlá hmota podobná škrobu, ale obsahující značné procento kyseliny křemičité, zvaná tabašir, které užívají v tropech jako velice rozšířeného, takřka zázračného léku proti nejrozmanitějším nemocem. Má se za to, že tuto hmotu znali už starověcí Řekové a Římané a že zprávy Pliniovy a Dioskoridovy o cukru (saccharum) vztahují se na tabašir.

Nemáte oprávnění psát komentáře.