Hibiscus esculentus - ibišek jedlý (bamija, gombo, comboux, okra)
Syn.: Abelmoschus esculentus
Slovensky: Ibištek jedlý
Čeleď: Malvaceae - slézovité
POPIS:
Jednoletá, až 3 m vysoká bylina. Její listy jsou střídavé, dlanitodílně členěné, s 5 až 7 zubatými úkrojky. Květy jsou oboupohlavné, světle až jasně žluté, vyrůstají zpravidla jednotlivě v úžlabí listů. Plodem je až 20 cm dlouhá, podélně brázditá tobolka obsahující v 5 pouzdrech až 60 semen.
PŮVOD:
Původní je pravděpodobně v Indii (nebo v Africe?), pěstuje se ale takřka ve všech tropických a subtropických částech světa včetně oblasti kolem Středozemního moře (v Egyptě byl patrně pěstován již v době okolo 2000 let př. n. l.).
UŽITÍ:
- Mladé, nezralé tobolky se jedí. Sklízí se v době, kdy dosahují délky jen 3 až 6 cm a neobsahují ještě semena. V tomto stádiu jsou křehké, dužnaté a uvnitř slizovité. Obsahují asi 2,4 % bílkovin, 0,3 % tuku, 7,6 % sacharidů, 1,2 % vlákniny a dále minerální látky a vitaminy (zejména vitamin C). Jedí se syrové, sušené, nakládané nebo se používají pro příprav slizovitých polévek, omáček, salátů apod. Semena se jedí podobně jako hrášek (případně se konzervují jako hrášek) nebo po upražení slouží jako náhražka kávy. Rovněž se z nich lisuje olej (kterého obsahují asi 18 %), jenž se užívá zejména k parfémování likérů.
- Stonky ibišku jedlého obsahují hladké a lesklé vlákno (okra fiber, ketmia), z něhož se pletou provazy, sítě apod.
PĚSTOVÁNÍ:
Vzhledem k tomu, že ibišek jedlý nesnáší teploty pod 10 °C, lze jej v našich podmínkách pěstovat venku jen během nejteplejších letních dní, jinak musí být umístěn ve skleníku. Vyžaduje humózní, hlinitopísčitou, dobře propustnou půdu a teplé a slunné stanoviště. Semena se sejí během května do skleníku, případně do nádob v bytě.
