Kafrovník¹ pravý (Camphora officinalis Bauh., Cinnamomum camphora Nees, Laurus camphora L.) jest statný strom připomínající vnějškem naši lípu. Má střídavé, dlouze řapíkaté, vejčité, zašpičatělé, celokrajné, trochu kožovité, vytrvalé listy a zelenavě žluté, drobné kvítky sestavené v dlouze stopkatých, úžlabních latách.

Složení květů jest takové: Na okraji nízké, zelené číšky spočívá 6cípé okvětí a 12 tyčinek, jejichž prašníky otvírají se chlopněmi jako u skořicovníku a vavřínu, s nimiž kafrovník náleží do společné čeledi rostlin vavřínovitých (Lauraceae), blízkých příbuzných s naším dříšťálem (Berberis vulgaris L.). Na dně číšky sedí volný (s číškou nesrostlý), vejčitý semeník súžující se v jednoduchou čnělku, která se zakončuje ledvinkovitou bliznou.

Plody jsou vejčité, lesklé bobule zvíci hrachu, barvy posléze tmavě nachové, objaté na spodu vytrvalou číškou.

Kafrovník jest domovem ve vých. Číně, Japanu a na blízkých ostrovech, zvláště na ostrově Formose, kde tvoří celé lesy. V novější době pěstují jej se zdarem také na Ceyloně, Madagaskaru a v teplejší Sev. Americe, zvláště na poloostrově Floridě. V Evropě možno spatřiti ojedinělé pěkné stromy kafrovníkové zvláště na Rivieře.

Všecky části stromu, zejména kořen a kmen, jsou proniknuty vonnou silicí kafrovou (C₁₀H₁₆), která jest příčinou, že strom netrpí škodlivým hmyzem ani jinými živočichy. Na vzduchu se silice kafrová okysličuje a tuhne v kafr (C₁₀H₁₆O). Kromě toho jest však tuhý kafr obsažen v trhlinách dřeva, zejména v trhlinách dřeva stromů starších.

Dobývání kafru děje se nejčastěji takto: Kořen a dřevo z poraženého staršího stromu se rozštípe na drobné třísky, jež se pak nasypou do kádě s děrkovaným dnem. Káď uzavře se víkem a postaví se nad železný mělký kotel, v němž jest voda. Pod kotlem se topí, tak že se z vody tvoří páry a ty, nemohouce jinudy unikati, vystupují děrkovaným dnem do kádě. Prostupujíce mezi třískami dřeva kafrového, páry vypuzují z třísek těkavý kafr a odvádějí jej s sebou dlouhou bambusovou trubicí do chladiče rozděleného v několik komor, které se stále ochlazují vodou. Tam sráží se posléze kafr v šedou, zrnitou hmotu - kafr surový. Za 24 hodiny možno tímto způsobem ze 100 kg kafrových třísek vytěžiti surového kafru asi 5 kg.

V některých krajinách nechávají páry kafrové procházeti rýžovou slámou, na kterouž se pak krystalky kafru usazují.

Surový kafr ukládá se do olověných nebo plechem vyložených beden a v nich dováží se do Evropy, kde se teprve sublimací čistí neboli raffinuje, až jest téměř bezbarvý a skoro průhledný.

Do evropského obchodu přichází nejvíce surového kafru z Číny, v novější době též z poloostrova Floridy v sev. Americe. Druhdy dovážel se surový kafr také z Japonska, ale od nemnoha let, co stalo se dobývání kafru v Japonsku státním monopolem, musí veškeren surový kafr v Japonsku vytěžený odváděti se do státních raffinerií domácích.

Upotřebení kafru jest mnohonásobné: přidávají jej do některých léků, doporučují ho při dně a rheumatismu, zapuzují jím moly, dávají ho do některých třaskavin a bezdýmného prachu, upotřebují ho při výrobě celluloidu a tak zv. gumového prádla, v ohňostrojství, kosmetice atd.

Z vody, která kape ze surového kafru, nechá-li se delší dobu ležeti, těží se kafrový olej, jehož se upotřebuje zvláště k účelům technickým, jako rozpustidla některých pryskyřic a pokostův a jako přísady do vonných, laciných mýdel. Pálen dává tento olej jemné saze, jichž se užívá při výrobě tuší.

Netřeba snad ani připomínati, že tvrdé dřevo kafrovníku hodí se výborně na vodní stavby jakož i na nábytek, zejména na skříně a skřínky, v nichž uschovávají se části oděvné nebo přírodniny, poněvadž zapuzuje moly.

Vedle kafru přirozeného přichází v novější době do obchodu čím dále tím hojněji kafr umělý, vyráběný ze směsi oleje terpentýnového a kyseliny šťavelové. Tohoto umělého kafru upotřebuje se zvláště při výrobě celluloidu.

Nemáte oprávnění psát komentáře.