Od kořene vousatky nardové, jehož se užívalo druhdy v lékárnách pod jménem nardu, jak už nahoře podotčeno, dlužno rozeznávati kořen nardu¹ pravého (Nardostachys² Jatamansi³DC., Valeriana⁴ spica⁵ Vahl.), rostliny, která s vousatkami nemá ničeho společného.

Jest to vytrvalá bylina vyhánějící z vřetenovitého oddenku, posázeného v nejhořejší části zbytky vyhynulých loňských řapíků, trs čárkovito-podlouhlých, celokrajných, kožovitých listův a přímou, 1-2 dm vysokou, srstnatou lodyhu. Na lodyze jsou 2-4 páry listů vstřícných, přisedlých, kopinatých.

Drobné nachové květy jsou směstnány do konečných a úžlabních svazečků. Složení jejich jest podobné jako u květů našich kozlíků (Valeriana), s nimiž nard pravý jest blízce spřízněn. Na spodním semeníku sedí totiž 5 kopinatých, po kraji zubatých lístků kališních a nálevkovitá, 5laločná koruna, ze které vyčnívají 4 tyčinky a jednoduchá čnělka.

Plody jsou trojpouzdré tobolky věnčené vytrvalým kalichem.

Nard pravý roste v celé jižní Asii a v Tibetu, kdež se na něm prý rádi pasou kabaři pižmoví.

Kořen jeho, velice příjemné vůně a hořké kořenné chuti, byl za starodávna vyhlášeným lékem. Proto se dovážel pod jménem indického nardu neboli spiku, nebo také pod jménem spikanardu (nardus indica, spica nardi) hojně do evropských lékáren, kde z něho vytahovali nardový olej a přidávali ho do nardových mastí. Dnes ovšem z evropských lékáren vymizel. Ve Vých. Indii ho však přidávají do léků dosud a mimo to z něho připravují voňavky.

Nemáte oprávnění psát komentáře.