Orbea variegata - Orbea (pestrá, strakatá)
Syn.: Stapelia variegata, Stisseria variegata
Čeleď: Apocynaceae - toješťovité
Popis:
Vytrvalá, do 25 cm vysoká, odspodu větvená, trsnatá a někdy podzemními výběžky se rozrůstající bylina. Její stonky jsou dužnaté, lysé, bezlisté, šedavě zelené a na slunci až purpurové, asi 1 cm silné, se 4 nevýraznými žebry, na jejichž hranách vyrůstají špičaté zuby s měkkým hrotem. Květy jsou 1 až 10 cm velké (nejčastěji 5 až 7 cm), koruna je 5cípá, celý květ je na svrchní strany zkrabatělý, světle zelenožlutý až žlutý, s výraznými purpurovými až hnědými skvrnami, vnitřní kruh koruny bývá obvykle světlejší. Aby nalákaly opilovače, smrdí květy slabě po shnilém mase. Plody jsou válcovité, až 12 cm dlouhé, obsahují množství drobných, ochmýřených semen. Kvete koncem léta a na podzim.
Jedná se o velmi variabilní druh (což se týká velikosti, tvaru, květu i barvy), který se dříve dělil téměř do 50 odrůd.
Původ:
Domovem je na jihu Afriku (Jihoafrická republika), kde roste nejvíce v pobřežních oblastech. Zavlečena byla i do jižní Austrálie (a zřejmě i jinam).
Pěstování:
Jedná se o snadno pěstovatelnou rostlinu, která se v evropských pěstírnách objevuje už od poloviny 17. století. Prospívá jí humózní, výživná, slabě zásaditá a dobře propustná půda a slunné nebo jen mírně stinné stanoviště. Během vegetace se zalévá pravidelně, ale vždy až po vyschnutí substrátu, v zimě se zálivka silně omezí (zalije se jen tehdy, kdy se stonky nedostatkem vody mírně scvrknou). Během léta jí prospívá umístění venku, v zimě by teplota neměla klesnout pod 10 ºC (ale rostliny, které jsou v dobrém stavu, údajně snesou krátkodobě i lehký mráz). Množí se celkem snadno dělením trsů nebo zakořeněním jednotlivých stonků. Možné je i množení semeny, která je však nutné vysévat brzy po dozrání (později ztrácí klíčivost).
