Titanopsis calcarea - Titanopsis
Syn.: Mesembryanthemum calcareum
Čeleď: Aizoaceae - kosmatcovité
Popis:
Drobná, zhruba do 3 cm vysoká a do 10 cm široká sukulentní bylina vytvářející přízemní růžice listů, které jsou dužnaté, v různých odstínech šedozelené, modrozelené nebo zelené barvy, a na povrchu s drobnými, vystouplými bradavičkami, které mohou být bílé, šedé, načervenalé či namodralé v závislosti na původu rostliny (ve své domovině se rostliny na jednotlivých lokalitách často svým vzhledem nápadně odlišují). Květy jsou stopkaté, vyrůstají se středu listové růžice, květní stopka je ztlustlá, květy mají asi 2 cm v průměru a jsou nejčastěji žluté, ale být i oranžové, růžové či načervenalé. Květe koncem léta a na podzim. Plodem jsou tobolky.
Rodové jméno rostliny je odvozeno od řeckého titános (=křída) a opsis (podoba) a znamená tedy rostlinu vzhledem připomínající vápencový kamínek. Druhové jméno má v překladu význam "vápnomilná". V přídodě Titanopsisy skutečně často rostou na půdách pokrytých drobnou vápennou drtí, jejíž vzhled i strukturu svými bradavičnatými listy celkem zdařile napodobují. Při bližším pohledu nepravidelné tvary bradaviček s často ostrými hranami skutečně nápadně připomínají zrnka drobného písku. Uvážíme-li navíc, že v přírodě bývají Titanopsisy často zaváté tak, že na povrchu půdy zůstávají viditelné jen horní plošky listů s bradavičkami, jsou to mimikry téměř dokonalé.
Rozšíření:
Roste pouze v centrální oblasti Jihoafrické republiky, obvykle v místech s vápencovým podložím.
Pěstování:
Titanopsisům prospívá dobře propustný substrát s příměsí hrubšího křemenného písku a slunné stanoviště. Zálivka by během vegetace měla být pravidelná, ale vždy až po důkladném vyschnutí substrátu, omezit jí lze v době vrcholícího léta, kdy si rostliny vybírají krátký oddychový čas mezi jarním a podzimním růstem. V každém případě snáší dobře i delší období sucha, zcela určitě lépe než trvalé zamokření. V zimě se zalévá mírně jen jednou či dvakrát za měsíc (v závislosti na teplotě). Během léta mohou být pěstovány venku, v zimě vyhovuje teplota 10 až 15 ºC (za předpokladu suché zeminy však krátkodobě vydrží i -10 ºC). Množí se nejčastěji semeny, méně často odnožemi. Kvetou už ve věku 2 let.
