Stapelia grandiflora - Smrdutka (stapelie velkokvětá)
Čeleď: Apocynaceae - toješťovité
Popis:
Vytrvalá, zhruba do 30 cm vysoká, trsnatá bylina. Její stonky jsou dužnaté, světle zelené nebo načervenalé, 4hranné, asi 2 cm silné, jemně pýřité, na hranách s bradavkami, které nesou zakrnělé, primitivní listy. Květy vyrůstají ze spodních částí stonků, jsou stopkaté a až 15 cm velké, koruna je 5cípá, dlouze chlupatá (jakožto nápodoba zvířecí srsti), masově červená s tmavším příčným pruhováním, ve středu květů jsou drobné vnitřní a vnější korunní cípy. Květy páchnou intenzivně po zkaženém mase, což přitahuje některý hmyz (zejména mouchy), jenž omámen a oklamán touto vůní nezřídka klade do jejich středu vajíčka v přesvědčení, že zde larvy naleznou dostatek potravy (což je ovšem omyl). Plodem jsou měchýřky obsahující ochmýřená semena. Kvete v pozdním létě a na podzim.
Původ:
Pouště a polopouště jižní Afriky (jih a východ Jihoafrické republiky, Lesotho).
Jedy:
Stapelie je jedovatá, pravděpodobně obsahuje srdeční glykosidy. V domorodé medicíně kmene Zuluů se používá k léčbě hysterie a k potlačení bolesti. V magii má význam jedu, který může přinést smrt.
Pěstování:
Jedná se o poměrně nenáročnou rostlinu, která vyžaduje dobře propustnou a spíše chudší zeminu zásadité reakce, a světlé až slunné stanoviště. Zálivka by během vegetace měla být pravidelná a docela vydatná, ale vždy až po vyschnutí substrátu. Během léta je možné rostlinu pěstovat venku, v zimě vyhovuje teplota okolo 10 ºC (minimálně 5 ºC). V této době se rovněž silně omezí zálivka a pokud je zimována v chladu, nezalévá se vůbec. Množí se celkem snadno řízky, které se po asi týdenním zaschnutí sází do jen velmi mírně vlhké zeminy nebo čistého písku či perlitu. Možné je i množení semeny, jež se sejí v teple do vlhké směsi písku a rašeliny.
