Solanum tuberosum - lilek brambor
Syn.: Solanum andigenum, Solanum kesselbrenneri, Solanum subandigena
Slovensky: Ľuľok zemiakový
Čeleď: Solanaceae - lilkovité
POPIS:
Vytrvalá (avšak pěstována jako jednoletá) bylina se svazčitými kořeny a podzemními oddenkovými hlízami. Lodyha je větvená, až 150 cm dlouhá, přímá nebo poléhavá, hranatá, krátce chlupatá a žláznatá. Listy jsou řapíkaté, přetrhovaně lichozpeřené, 30 až 50 cm velké, stejně jako lodyha s krátkými chlupy a žlázkami, složené ze střídavě velkých a menších lístků, které jsou vejčité. Květy vyrůstají v mnohokvětých vijanech, které dohromady skládají vrcholíky. Koruna je kolovitá, 25 až 35 mm v průměru, bílá nebo narůžovělá či nafialovělá, prašníky jsou žluté nebo oranžové. Kalich je složený z 5 kopinatých a špičatých cípů. Plodem jsou kulaté bobule velké 2 až 4 cm barvy zelené až žlutozelené. Kvete v VI až VIII.
STANOVIŠTĚ:
U nás je brambor běžně pěstovanou rostlinou, nejčastěji v pahorkatinách a podhorských oblastech. Někdy i zplaňuje, avšak jen krákodobě.
ROZŠÍŘENÍ:
Domovem bramboru je Jižní a Střední Amerika (od Mexika po Chile). Do Evropy byl přivezen v 16. století, jako užitková rostlina je ale pěstován až od poloviny 18. století, do té doby byl pěstován jen jako kuriozita.
JEDY A DALŠÍ OBSAŽENÉ LÁTKY:
Celá rostlina v různém množství obsahuje alkaloid solanin (nejvíce v mladých listech, květech, zelených bobulích a ve slupce hlíz - např. v zelené nati okolo 0,25%). V samotných hlízách je však solaninu přítomno jen nepatrné množství, nejvíce v okolí oček a ve slupce (ve zralých hlízách max. do 0,01%, v klíčících do 0,5%). Jeho množství je ale také závislé na roční době, nejvíce jej obsahuje na jaře, později jeho obsah klesá. Také platí, že hlízy s červenou slupkou jej obsahují víc než hlízy ze slupkou žlutou, a hlízy vyrůstající ve vlhké půdě jej obsahují víc než hlízy vyrostlé v půdě suché. Jeho obsah se také zvyšuje, jsou-li hlízy vystaveny světlu a kdy zezelenají (tehdy se může jeho obsah až ztrojnásobit). Vedle solaninu jsou přítomny i další alkaloidy, jako např. solanein, solanidin a tropein. Hlízy také obsahují kyselinu citronovou, jablečnou, vinnou a mléčnou, vitaminy skupiny B, vitamin C, provitamin A, významné množství draslíku, fosforečné kyseliny, allantoin a samozřejmě značné množství glycidů, zejména škrobu.
Otravy hlízami i nadzemními částmi lilku bramboru byly pozorovány u zvířat (kůň, skot, prase, drůbež, kozy) i u lidí.
LÉČITELSTVÍ:
Drogou jsou hlízy (Solani tuber), které se sbírají v době zralosti. Výjimečně se využívá i nať nebo klíčky.
Brambory se užívají během močopudné diety, škrob z nich získaný se podává ve formě mazu (vnitřně nebo jako klyzma) v případech nutnosti ochrany sliznice (střevní, žaludeční), syrové brambory působí projímavě, inhalace par z brambor vařených ve slupce společně s petrželem se osvědčila při léčbě zánětu horních cest dýchacích, bramborový škrob ve formě zásypu se používá na hojení mokvajících ran, zábaly ze syrových brambor se osvědčily při léčbě ekzémů, kaše ze syrových brambor urychluje hojení popálenin.
Čerstvou šťávu ze syrových brambor lze použít při léčbě zánětu žaludku nebo při žaludečních vředech (podává se 4x denně po 65 ml), zevně se užívá na hojení nejrůznějších ran a zánětů (zejména ve spojení se šťávou z kořene celeru vykazuje silné protizánětlivé účinky).
Bramborová nať (čerstvá i sušená) se užívá k přípravě koupelí končetin při revmatismu (koupel by měla být tak teplá, jak jen nemocný vydrží, a měla by trvat alespoň 15 minut).
PĚSTOVÁNÍ:
Jde o běžně pěstovanou rostlinu, která je vedle obilnin jednou ze základních potravin lidí žijících v mírných pásmech. Nemá žádné zvláštní nároky, nejlépe se jí daří v čerstvě vhkých, hlinitopísčitých půdách. Množí se vysazováním celých nebo rozdělených hlíz.
Pěstuje se ve značném množství kultivarů (jen u nás je jich povoleno přes 80), které se dělí podle mnoha kritérií, jako např. podle doby zralosti hlíz (rané, polorané, pozdní), dle použití (konzumní, průmyslové), dle typu natě (stonkové, listové), dle tvaru hlíz (eliptické, kulovité, rohlíčkovité), barvy slupky, dužiny či květů, podle konzistence hlíz (pevné, moučné, polomoučné) atd.
DALŠÍ UŽITÍ:
- Jak je všeobecně známo, brambory jsou v našich krajích docela běžnou potravinou.
- Jsou také krmivem pro některá hospodářská zvířata.
- Vyrábí se z nich škrob a líh.
