Verbascum thapsus - divizna malokvětá
Slovensky: Divozel malokvetý
Čeleď: Scrophulariaceae - krtičníkovité
POPIS:
Dvouletá, hustě šedobíle až nažloutle plstnatá bylina, s přímou, nevětvenou a hustě olistěnou lodyhou dorůstající výšky až 180 cm. Listy hustě plstnaté, přisedlé nebo nevýrazně řapíkaté, obkopinaté, mělce vroubkované až celokrajné. Květy o průměru do 25 mm v hustém lichoklasu, koruna nálevkovitá, živě žlutá. Plodem je tobolka. Kvete v VII až IX.
Latinský rodový název Verbascum vznikl zkomolením slova barbascum (=vousatý), což připomíná husté ochlupení rostliny.
STANOVIŠTĚ:
Ruderální porosty podél cest, lomy, skalnaté svahy, železniční náspy, výslunná rumiště, sutě, pískovny, suché paseky, okraje lesů. Roste na půdách čerstvě vlhkých až vysýchavých, obvykle na kamenitých, štěrkovitých nebo písčitých, bohatých na dusík a s reakcí zásaditou až slabě kyselou.
ROZŠÍŘENÍ:
V ČR od nížin do podhorských oblastí hojně až roztroušeně, přirozený výskyt je však otížné odlišit od druhotného (šíří se podél železnic, se štěrkem při stavbách apod.). Celkově v celé Evropě vyjma nejsevernějších oblastí a Balkánu, na východě na Kavkaze, v Turecku, v severním Íránu, v západní Sibiři, ve Střední Asii, v západní a střední Číně, v Afghánistánu, v Pákistánu, v severní Indii. Byla zavlečena do Severní i Jižní Ameriky, na Nový Zéland, do Japonska a do východní a jižní Afriky.
LÉČITELSTVÍ:
Obsahuje zejména pentasacharid verbascosu, v listech je obsažen monoterpenoidní iridoidní glykosid aucubin, v květech jsou pak slizovité látky, karotenoidy, saponiny (verbascosaponin, verbascogenin), flavonoidy (rutin, hesperidin, apigenin, luteolin), a dále jsou přítomny třísloviny, éterické oleje, mastné substance, karbohydráty a tzv. thipsikyselina.
Sbíranou částí je květ (Flos verbasci), někdy jsou užívány i listy nebo kořen. Květ (s tyčinkami, ale bez kalicha) se sbírá postupně podle rozkvětu za suchého počasí od května do září a suší se co možná nejrychleji (nejlépe během jednoho dne) ve stínu nebo při umělém sušení za teploty do 60 °C.
Květ se užívá zejména při zánětlivých chorobách průdušek spojených s kašlem a při bronchiálním astmatu (usnadňuje odkašlávání). Látky v droze obsažené se vzájemně doplňují: Sliz vytváří na sliznici horních cest dýchacích ochranný povlak a chrání ji tak před drážděním a vysycháním, saponiny a flavonoidy zvyšují bronchiální sekreci a napomáhají tím rozpouštění hlenů. Mimo to má i účinky protizánětlivé, uvolňuje křeče a působí močopudně. Dle J.A.Zentricha lze drogu použít i při zánětlivých chorobách žaludku a střev. Květ smíchán s listem v poměru 1,5:2 podáván ve formě nálevu působí jako mírné projímadlo. Naklepané listy divizny bývají užívány jako obklady při otocích a vředech. Kořen divizny působí močopudně. Obklady z květů bývají užívány při léčbě bércových vředů, čaj z květů léčí poruchy činnosti sleziny a jater a reguluje menstruační cyklus. Při průduškových onemocněních je vhodné diviznu kombinovat s dalšími drogami, jako je např. bazalka, yzop, lípa, bez, sléz nebo tymián.
JEDY:
Semena divizny jsou jedovatá (zatím se mi ale nepodařilo zjistit, jaké jedovaté látky obsahují).
JINÉ UŽITÍ:
Dříve se květy užívaly při výrobě alkoholických nápojů jako barvivo nebo k jejich aromatizaci. Ve starém Římě si údajně ženy barvily květy divizny vlasy na žluto.
