Physalis alkekengi - mochyně židovská třešeň
Slovensky: Machovka židovská čerešňa
Čeleď: Solanaceae - lilkovité
POPIS:
Víceletá bylina. Oddenek plazivý, větvený, s kořeny na uzlinách. Lodyha přímá nebo vystoupavá, 30 až 100 cm vysoká, hranatá, roztroušeně chlupatá. Lodyžní listy široce vejčité, mělce chobotnaté, na bázi klínovitě zúžené až uťaté, na žilkách chlupaté. Květy v úžlabí listenů, jednotlivé, stopkaté, kalich za plodu se zvětšující a pak červenooranžový, uzavírá plod, koruna zvonkovitá, špinavě bílá se zelenými skvrnami v ústí trubky. Bobule kulovité, červené. Kvete v VI až VIII.
STANOVIŠTĚ:
Rumiště, podél cest, břehy, křoviny, lužní lesy, doubravy, preferuje půdy čerstvě vlhké, vápnité, výživné, umístění polostinné, teplejší.
ROZŠÍŘENÍ:
V ČR se nejedná o původní druh, často je však pěstován na zahradách a poměrně často také zplaňuje, zejména v teplejších oblastech, kde občas vytváří zdánlivě přirozené populace. Původní areál rozšíření není zcela jasný, zřejmě se však bude nacházet kdesi mezi jižní Francií a Íránem. Druhotně (zejména v okolí lidských sídlišť) roste ve větší části Evropy, ve střední Asii a v Severní Americe.
Jako léčivá rostlina byla mochyně v Evropě rozšiřována snad již od pravěku, v 17. a 18. století ji šířili údajně zejména kočující Cikáni, v Opavě je doložena již ve druhé polovině 16. století.
JEDY:
Chemicky není rostlina dostatečně prozkoumána. V plodech je vedle cukru a kyseliny citronové (vitaminu C je více než v citronu) obsaženo i stopové množství jakéhosi alkaloidu, v prýtech a ve zvětšeném kalichu je obsažena mírně jedovatá hořčina physalin. Dále je přítomen karotenoid physalein, třísloviny, sacharidy, organické kyseliny, minerální látky a další, v listech pak navíc pektinové a pryskyřičné substance, cukr, mastný olej a tanin. Po požití rostliny se objevuje žaludeční nevolnost a zvracení - nedojde-li ke zvracení spontánně, je třeba jej vyvolat a po té se podává aktivní uhlí.
LÉČITELSTVÍ:
Obsažené látky, viz. předchozí odstavec.
Sbírá se plod (Fructus alkekengi) v době zralosti, bez kalicha, suší se ve stínu nebo při umělém sušení za teplot do 40 °C. Droga má močopudné účinky, užívá se k vylučování solí kyseliny močové při onemocnění ledvin a močových cest, při otocích, dně nebo revmatismu (ve formě koupelí), pro vysoký obsah vitamínu C také v rekonvalescenci, šťáva z čerstvých plodů se osvědčila proti svědění. Odvar (vaří se asi 5 minut) se připravuje z 15 až 30 g drogy na 0,5 l vody, denně se pijí 2 sklenky.
PĚSTOVÁNÍ:
Rostlina je nenáročná, má ráda polostín, půda viz. odstavec "Stanoviště". Roste poměrně expanzivně, takže časem může utlačovat okolní rostliny. Množí se dělením nebo semeny. Ozdobné kalichy se hodí do suchých kytic (sklízí se v září a suší se na stinném místě).
Starší komentáře návštěvníků těchto stránek:
(Tyto komentáře byly vloženy do původní verze tohoto webového herbáře a není možné už na ně přímo reagovat. Svůj příspěvek však mužete vložit dole.)olga napsal(a) dne 25.1.2014:
U nas to ma ľudový názov Boľačkové ziľa a čaj z nej je dobrý na problémi s trávením,alebo keď bolí žalúdok. Len škoda'že je to previt ktorého je ťažké zbaviť v záhradke :)
janherec napsal(a) dne 15.12.2013:
ProsĂm , koÄľko bobúľ denne sa mĂ´Ĺľe zjezĹĄ ?
Eva napsal(a) dne 10.1.2013:
Nechci aby se mi mochyně hodně rozrostla.Můžu ji pěstovat ve velkém květináči??
Hana Ježková napsal(a) dne 12.5.2012:
Dobrý den,
mám tuto rostlinu před domem s ostatními konifer.keříky. Rozrůstá se do velkých rozměrů a zdá se mi, že utlačuje a ničí okolní rostliny.Jak se dájí kořeny a rostliny odstranit?Děkuji za odpověď.
Milan napsal(a) dne 2.11.2011:
Jedlá, chutná, výborná! Asi tak bych to popsal. Samozřejmě jen dozrálé plody, ty tmavě červené jsou prostě vynikající!
michal napsal(a) dne 19.6.2010:
Physalis alkekengi x Physalis peruviana. Ať hledám, jak hledám, nemůžu bezpečně zjistit, jestli jsou plody obou rostlin jedlé, či pouze P. peruviana. Někdo tady píše, že konzumuje to, co je na fotce, tedy P. alkekengi. Na jiných webech zase P. alkekengi nedoporučují, jinde se zase dočtete, že plody jsou jedlé, ale méně chutné. Dokonce jsem i četl, že na jižní Moravě přezimuje jak P. alkekengi, tak i P. peruviana. Nějaké zkušenosti a hlavně ověřené doporučení konzumace? Nejlépe vlastní zdravou zkušeností :-).
Katka I. napsal(a) dne 8.4.2010:
Dobrý den, rozhodla jsem se, že touto rostlinou oživím dvorek za domem. Děda už roky pěstuje jednoletou mochyni peruanskou a ta je výborná. Já chtěla vybrat něco, co by mělo i estetiscký charakter. Ale teď se trochu obavám té rozpínavosti. Dvorek není můj, ale zasadit si tam něco můžu. Jen aby majitelé za pár let nenadávali. Myslíte, že pokud každou rostlinu zasadím do květináče a ten pak dám do země, takže tím omezím její rozpínavost oddenky?
Děkuji za odpověď a radu.
- zuza napsal(a) dne 24.4.2010:
na obrázku je znázorněna okrasná trvalka(vhodná k výzdobě a do vazeb) šířící se oddenky značně agresivními, je třeba ji neustále omezovat.My ji oddělili betonovými hluboce vsazenými obrubníky, přesto si našla cestu do okolí.Její růst se ale dá ukočírovat, její plody, jsou-li dobře vyzrálé se dají požívat,ale raději jen v menším množství, dokáže úplně rozleptat sliznici úst,hlavně jazyk. Méně vyzrálá je údajně lehce jedovatá, není ani chutná a těch několik bobulek které se sní nikomu-pokud není na ni alergický - rozhodně neuškodí.Vynikající a výborná je však mochyně PERUÁNSKÁ, která se musí rok co rok předpěstovat z miniaturních semínek nebo zakoupit jako sazenice od zahradníka, má ráda bohatou zálivku a slunné stanoviště, je druhově příbuzná rajčeti, na rozdíl od mochyně okrasné(která má hladké,lesklé listy a množí se oddenky) má tato listy jakoby jemně plstnaté. Na vhodném stanovišti kvete až do zámrazu květy stejnými jako rajče,jen jejich barva je žlutá. Pokud by jste ji jako my, neznalí její příbuznosti s rajčetem, pěstovali bez omezování, měli by jste sice až do zámrazu krásnou úrodu, ale také potom vrchovatý koš nedozrálých plodů tak jako my, některé z nich postupně dozrávaly, ale většina přišla vniveč. 1 rostlina nám zavazela, tak jsme její růst omezili a její plody byly daleko větší a vyzrálejší, chuťově vynikající, něco mezi kiwim a snad meruňkovou příchutí, pikantní, jedlé ovoce, my je konzumovali bez újmy na zdraví ve velké míře. Jen pro příště budeme chytřejší a budeme rostliny omezovat zaštipováním a nenecháme ji až tolik růst, v září odstraníme už koncová květenství - nemají šanci dozrát.Chybami se člověk učí, 1 rok jsme ji na radu neznalého zahradníka zazimovávali, jak v půdě, tak ve sklepě, nedá se pěstovat stejně jako rajče druhým rokem, je to jednoznačně jednoletka letnička. Je velkým zdrojem vitamínu C. Nezralá je škodlivá jako nezralé rajče. Kdo ji však ochutná tak na ni nedá dopustit, u nás se číhá na každý dozrálý"balonek" jak ji nazývají děti.
- zuza napsal(a) dne 24.4.2010:
Plody Goldenberries mají těžce popsatelnou příjemně ovocitou chuť, rozlévající se po celém jazyce. Vzdáleně připomíná pomeranče a limetky, přičemž voní po karamelu. Tato chuť během několika okamžiků transformuje mezi ovocnou lehkou a hutnou sladkokyselou a opět nazpátek. Důležité je přivonět a nechat se unést dálkou peruánské přírody, na níž našinec není při chuťi zvyklý.
Mochyně peruánská - goldenberries má vysoký obsah vitamínu C a je též uznávaným zdrojem rutinu a vitamínu A. Díky této kombinaci působí silně antioxidačně, ochraňuje buňky před degenerací - tedy stárnutím a taktéž působí stimulačně na imunitní systém. Slouží jako obrana před viry a bakteriemi. Díky těmto a dalším obsahovým látkám, nezvyklím u ovoce (příbuznost s rajčetem) jako jsou minerální látky a další vitamíny např. B ,se řadí k elixírům mládí a její užívání je vysoce prospěšné pro celý organismus včetně chuťových buněk. Navíc má mochyně velice nízký glykemický idex a je tak zdravou chutnou sladkostí.
Další silnou vlastností mochyně peruánské je její dezinfekční účinek na trávicí trakt a močový systém - pomáhá při jeho zánětech.
Použití: Mochyni peruánskou používáme jako superfood, tzn. jako doplněk stravy výrazně přispívající ke kvalitě života. Samozřejmě je to ovocná pochoutka, kterou díky svojí přírodní podstatě lze konzumovat prakticky neomezeně - tělo přijme pouze nezbytné látky, zbytek vyloučí. Pro její ochraný a antioxidační účinnek užíváme od 10g do 40g denně. Lépe rozdělit na 2 - 3 dávek vždy po jídle jako zdravý zákusek.
destovka64 napsal(a) dne 7.3.2010:
Tahle rostlinka nám roste za domem a každý rok na podzim si na ní moooc pochutnávám. Ještě jsem nejedla nic tak lahodného - připomíná mi to ty nejlepší višně.Jím to opravdu ve velkém, najednou dokážu sníst i 20 - 30 bubulek, a nikdy mi nic nebylo.
kačka napsal(a) dne 28.10.2009:
moje mamka to dneskA OCHUTNALA A PAK SE MUSELA VYZVRACET A VYPILA LITR mleka!!!!!!hahahahhahaahhahahaahahahhaha pak sme teprv zjistili ze to je jen trochu jedovaté!!!
- šárka napsal(a) dne 7.3.2010:
Já to jím ve velkém a nikdy mi nic nebylo.
Anonym napsal(a) dne 28.9.2009:
Právě jsem šla hledat co se dá dělat s Physalisem, protože manžel už ochutnal minulý týden a žije, ochutnala jsem dnes i já a je to docela zajímavá chuť. Má někdo zkušenosti s uchováváním jiným způsobem než jako kompot? Z vlastního výsevu jsem zasázela 3 rostliny, ale bohužel dost blízko sebe, takže to je džungle. Někdo píše, že kromě zralých plodů, je zbytek jedovatý, v dalším odkaze jsem četla, že se dá zpracovat celá rostlina. Předá nám někdo své zkušenosti? Děkuji a dobrou chuť. Jarmila
- Marie napsal(a) dne 14.10.2009:
Dobrý den, plody mochyně židovské třešně je možné lehce skladovat zasyrova v celých neporušených obalech třeba v síťce jako ořechy zavěšené na balkoně apod., prostě někde v chladnu. Vydrží velmi dlouho, mráz jim podle mé zkušenosti neuškodí, naopak se mi zdály sladší. Jediným problémem bylo, že k jaru už se červené obaly rozpadaly a zůstaly z nich jen žilky. Do března nám takhle vydržely venku a daly se konzumovat.
Jíme ji v počtu desítek kusů najednou, dokud je jí dost, a nepůsobí nám žádné zažívací ani jiné potíže.
Lenka napsal(a) dne 25.9.2009:
Dobrý den, na jaře jsem si koupila semínka Mochyně, ale v létě mi vylezla rostlinka, která se jí hodně podobá, ale nejsem si jistá zda se jedná o Mochyni a zda je jedlá. Kvete světle modro-fialově, tvoří lampiónky, které jsou zelené s fialovými ťupkami a postupně hnědnou, unitř jsou zelené až fialové plody, které jsou po uschnutí světle béžové a uvnitř je spousta semínek.Jedna rostlinka je asi tak 1x1x1m veliká, celá rostlina je hodně košatá s tlustým stonkem. Prosím o radu o jakou rostlinu se vlastně jedná. Předem děkuji.
- Mareš Lukáš napsal(a) dne 1.11.2009:
Dobrý den, podle Vašeho popisu půjde nejspíše o lilík mochyňovitý (Nicandra physaloides), tato rostlina bývá jako okrasná pěstována v zahrádkách. Vzhledem k její toxicitě konzumaci plodů nedoporučuji. S pozdravem Mareš Lukáš
vit.kuba napsal(a) dne 20.9.2009:
Dobréhodne, moc děkuji za odpověď na minulý příspěvek - ano naprosto přesnějste odhadl, že jde o Topinambur !! Prohlédl jsem odkazy na tuto rostlinu a potom mi to ještě potvrdil náhodně jeden šlověk. Takže moc děkuji - asijsem to nějak spletl.. Hezký den. V. Kuba
vit.kuba napsal(a) dne 13.9.2009:
Mam udajně Physalis - šíří se oddenky zdatně, volně na zahradě je již přes 2 metry vysoká.Ale nekvete. Bylo mi řečeno, že po oloupání jsou jedlé i ony bramborovité hlízy- zkusil jsem to - mají chuť oříšků. Jen nevím zdali tedy to pravdu je physalis, když dosud v září ještě nekvete... Ví někdo něco o jedlosti oddenků? Děkuji. V. Kuba
- dušan napsal(a) dne 16.9.2009:
Physalisy, ktoré poznám, nevytvárajú žiadne hľuzy, takže Physalis to nebude. Mohol by to byť Topinambur, je príbuzný so slnečnicou a kvitne až na jeseň. Vytvára hľuzy bohaté na inulín vhodné pre diabetikov .. Avšak môže to byť niečo úplne iné .. Nemáte fotografiu rastliny?
Marta napsal(a) dne 15.9.2008:
Zasadila,vlastně vysela jsem letos mochyni peruánskou do skleníku bezjakýchkoliv zkušeností, mám několik sazenic vedle sebe, zabraly celkem dost místa tak 1x1x1m, lampionků spousta,barva zatím ze zelené do žluté, plody ve žlutých velké cca 2x2cm začínají padat, jsou zvláštně sladkokyselé, vždycky dva sním a čekám, zatím žiju ale čekala jsem, že budou sladší, mohu je nechat dozrát i když je sesbírám ze země ?? Děkuji za radu.
- walterová napsal(a) dne 5.10.2009:
dobrý den,
mochyně-židovská třešeň je chutná velmi ale pozor posledně jsem si vzala i s uřezaných mochyní, které už ležely na zemi třešně byly nahořklé, přesto jsem jich pár snědla a bylo mně druhý den moc špatně, zimnice, průjem trvalo to asi 2 dny takže doporučovala bych opatrně Walterová
- maja napsal(a) dne 5.10.2009:
Z mochyne sme sa doteraz neotrávili, ako som čítala má veľmi veľa vit.C. Verím, že je dobre prezimujem, zberám aj semienka. Dá sa aj zavárať, ale u nás nie- všetko stihneme zjesť, Mochyňu som jedla na jednej párty v ovocnom šaláte.
Tie spadnuté na zemi treba nechať dozrieť, nezrelé sú jedovaté
Jindra napsal(a) dne 14.9.2008:
Já mám lampionky žluté, ve vnitřku je žlutá kulička, koupila jsem to jako jedlé, a je to výborné, už jsem je jedla a žiju.
Jakub Ferjenčík napsal(a) dne 6.8.2008:
Hezky den, mame na zahradce mochyně, které mají plody fialovo zelené - velké, nejspíš ještě nezralé. Jsou tyto plody jedlé? Ptám se protože zde na fotkách vidím pouze klasické oranžové plody v těch oranžových pytlících. Podobné pytlíky mají i naše mochyně ale podstatně menší, zelené a plod je vždy přeroste a tím pádem i zničí. Děkuji za zprávu či email. Jakub Ferjenčík
- Banki napsal(a) dne 22.9.2008:
: Machovka peruánska je viacročná rastlina, ktorá sa v našich podmienkach pestuje ako jednoročná. Dorastá do výšky okolo 100 cm. Byľ aj listy sú husto chlpaté. Kvitne nenápadne, kvety sú žlté s fialovými škvrnami.
Plodom je žltá až oranžová bobuľa. Jej povrch je lesklý. Plody sú jedlé a majú charakteristickú arómu. Bobuľa je úplne uzatvorená vo veľkom kalichu. Kalich má počas zrelosti oranžovozelenú farbu. Machovka sa v kultúre pestuje v dvoch formách, ktoré sa od seba odlišujú veľkosťou a farbou plodov. Physalis edulis má plody oranžové a Physalis violacea má plody väčšie a fialové.
- vl napsal(a) dne 9.10.2008:
Podle toho popisu by to mohla být Physalis philadelphica, zvaná též tomatillo. Výborná do salátů, samotná má výraznou chuť, jež každému nevyhovuje. Vypadá jako nezralé rajče v obalu, celá rostlina je lysá a hladká, na rozdíl od Physalis peruviana, jež je jemně pýřitá až sametová.
Stanislav Jurnečka napsal(a) dne 20.7.2008:
Udivuje mě, že je plod mochyně popisován v podstatě jako nepoživatelný. Ve Švýcarsku v nóbl restauracích jsou podávány u vybraných specialit marinované plody mochyně jako příloha a chutnají skvěle. Na rozdíl od u nás rostoucích forem byl plod i jeho lampiónkový obal světlě hnědý. Nevím, jestli se jednalo o přirozené zbarvení nebo o změnu zbarvení v důsledku marinování. Po pozření jsem nikdy nepozoroval příznaky popisované nevolnosti.
- vl napsal(a) dne 14.9.2008:
Jedlé a chutné plody má mochyně peruánská, Physalis peruviana. Její měchýřky jsou nejdříve žlutozelené, pak zhnědnou a vyschnou.
Jarmil Červenka napsal(a) dne 13.7.2008:
Zasaďte ji a nestarejte se o ni více. Množí se mělkými podzemními oddenky a za nedlouho zaplevelí velkou plochu. Nesázejte ji proto mezi květiny nebo do záhonů. Jen tam kde Vám nebude později překážet. Na vzdálenosti sázení prakticky nezáleží.
- vl napsal(a) dne 14.9.2008:
To ovšem dělá Physalis alkekengi. Physalis peruviana je u nás jednoletá, sice je rovněž rozpínavá, ale první mráz ji zničí a je po problému -pokud nám samozřejmě její rozpínavost vadí.
Marie Karpíšková napsal(a) dne 21.5.2008:
Zkouším letos vypěstovat několik rostlin mochyně. Ale nevím, jak daleko od sebe mám rostliny na záhon sázet. Poradí mi někdo? Děkuji. M.K.
- vl napsal(a) dne 14.9.2008:
Zase záleží na tom, kterou mochyni chcete pěstovat: ozdobná m. židovská třešeň zaplní rychle velkou plochu a může dělat později potíže, kdybyste místo ní chtěli mít něco jiného. Je mrazuvzdorná a prot u nás trvalá.Jedlou mochyni peruánskou můžeme sázet tak ve sponu 1x1 m, když ji sázíte hustěji, získáte neprostupnou houštinu, ze které se těžko sklízí. Je to však jednoletka.
Komentáře
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.