Valeriana excelsa - kozlík výběžkatý
Syn.: Valeriana crispa
Čeleď: Caprifoliaceae - zimolezovité
POPIS:
Vytrvalá, 35 až 180 cm vysoká bylina. Stonek rýhovaný, dutý. Lodyžní listy dlouze řapíkaté, lichozpeřené, se 2 až 6 jařmy lístků, které jsou široce kopinaté až vejčitě kopinaté, koncový lístek obvykle širší, zubaté. Květy v koncových vrcholičnatých latách, běločervené až červené, výrazně vonné, koruna 5 až 7 mm dlouhá. Kvete v VI až VII.
STANOVIŠTĚ:
Lesní prameniště, podmáčené olšiny, břehy vodních toků, roste na trvale vlhkých až podmáčených půdách bohatých na živiny, neutrální až slabě kyselé.
ROZŠÍŘENÍ:
V ČR častý zejména v chladnějších pahorkatinách, roste od pahorkatin až do horských oblastí. Celkově roste ve Velké Británii, Belgii, Holandsku, jižní části Skandinávie, v Dánsku, Pobaltí, ve střední Evropě na jihu až po Chorvatsko, v Karpatech a jejich okolí.
LÉČITELSTVÍ:
Přestože v souvislosti s léčivými účinky kozlíku je obvykle uváděn druh Valeriana officinale (kozlík lékařský), všechny druhy rodu Valeriana obsahují stejné účinné látky, takže ze všech lze získat oficiální drogu Radix valerianea. Kozlík obsahuje seskviterpenoidy (např. kyselina valerenová a valerianol), triterpenoidní saponiny s kyselinou oleanovou jako aglykonem, depsidickou kyselinu chlorogenovou, alkaloidy chatinin a valerin a flavony (luteolinové deriváty). Přítomny jsou také kyseliny valerová a isovalerová, které přitahují kočky (proto nutno před nimi drogu dobře chránit, neboť kočky se v ní rády válí a tím ji mohou zcela znehodnotit).
Sbíranou částí je kořen, který se dobývá (u pěstovaných druhů) obvykle v říjnu z dvouletých rostlin (nebo v květnu před rozkvětem, kdy je údajně obsah účinných látek nejvyšší). Po omytí se rychle suší ve stínu nebo za umělého sušení při teplotách do 40 °C. Teprve po usušení kořen nabývá charakteristického pachu a chuti. Uschován musí být v dobře uzavřených nádobách.
Kozlík se užívá zejména jako uklidňující a uspávající prostředek, při nervozitě, rozčilení, nespavosti, migrénách, podle J.A.Zentricha lze drogu použít i při kardioneurózách (arytmie, tachykardie) nebo neurózách trávicího traktu. Droga dále tiší bolesti, uvolňuje křeče, snižuje napětí hladkého svalstva, rozšiřuje věnčité tepny, působí proti nadýmání a dávení, příznivě účinkuje na poruchy štítné žlázy a tlumí sexuální aktivitu, dříve se jí užívalo i při epilepsii, při silné menstruaci, při revmatismu a proti hlístům. Podávat drogu je třeba individuálně, u někoho se účinku dosáhne až při déletrvajícím podávání, u jiného se však při předávkování mohou objevit nežádoucí účinky jako bolesti hlavy, hučení v hlavě či žaludeční nevolnost. Obecně se však nedoporučuje dlouhodobého podávání kozlíku, neboť u některých jedinců již po přibližně měsíci užívání může vzniknout k droze tolerance, takže přestává být účinnou, a při zvýšení dávek může dojít k paradoxním jevům, kdy se namísto uklidnění dostavuje silné rozrušení. Užívá se buď ve formě tinktury (baldriánové kapky) nebo nálevu, který se připravuje z 1 až 2 g drogy (cca 1 čajová lžička) na šálek vody - pije se 2x až 4x denně. Nejúčinnější však je tinktura připravení extrakcí čerstvých kořenů v alkoholu.
