Růže stolistá (Rosa centifolia L), jakož irůže turecká (Rosa damascena L.) a růže bílá (Rosa alba L.), jež vídáme často i u nás pro okrasu pěstovati, ač jsou vesměs domovem v západní Asii a v jižní Evropě, dávají ze všech rostlin silicových olej nejvzácnější.

Růže stolistá - Rosa centifolia

Jsou to známé trnité keře s lichozpeřenými palistnatými listy a pravidelnými, pětičetnými květy, které u pěstovaných rostlin jsou plné, anať většina z četných tyčinek přeměnila se dlouhověkým pěstěním v korunní plátky. Nepravé plody, známé pod jménem „šípků", jsou zdužnělá květní lůžka, ve kterých jest směstnán větší počet tvrdých nažek.

Kdežto u nás pěstujeme růže pouze pro okrasu, pěstují je rolníci v některých jižních zemích, zejména v Bulharsku, Rumunsku, Kavkaze, v jižní Francii a v Tunisu, jako důležitou hospodářskou plodinu na polích, dobývajíce z jejich korunních plátků drahocenný olej. Největší péči tomuto hospodářskému odvětví věnují v Bulharsku v okolí Kazanliku a Karlova, v novější době též v okolí Miltic blíže Lipska v království Saském.

Výroba růžového oleje děje se zpravidla takto: Když se poupata květní počínají rozvírati, korunní plátky v ranních hodinách se z nich otrhají a vhodí se ještě týž den, kterého byly sebrány, do kotle s vodou. Po té se kotel neprodyšně víkem uzavře a počne se pod ním topiti. Varem vyvinují se z vody páry, které silici růžovou z plátků prchající v sobě zadržují a odnášejí ji s sebou do zvláštního chladiče, do něhož jsou odváděny. V chladiči se páry srážejí opět ve vodu a když voda vychladne, usazuje se silice růžová, jsouc vody mnohem lehčí, na jejím povrchu, s něhož se pak lžící pečlivě sebere.

Růže stolistá - Rosa centifolia

V novější době zařizují věc tak, že voda z par se srážející a růžovou silici v sobě chovající svádí se do tak zv. láhve florentinské; z té odvádí se pak silice, která se usazuje na povrchu, postranní trubičkou.

Čistá růžová silice jest světle žlutá a tak silně voní, že teprve rozředěním stává se vůně snesitelnou a při tom neobyčejně příjemnou. Na jeden gram růžového oleje spotřebuje se 3-4 kg korunních plátků, jež lze nasbírati asi z 1200 květů. Jaký potom div, že růžový olej jest tak velice drahý, že 1 kg stojí asi 1000 K!

Do obchodu uvádí se růžový olej neboli attar (oleum rosarum) nejčastěji v okrouhlých, plochých, měděných, uvnitř pocínovaných nádobkách nebo v tlustostěnných skleněných láhvičkách, jež bývají často obšity plstí. Z Bulharska, které jest pro světový obchod rozhodující, vyvezlo se attaru v poslední době ročně přes 4000 kg, z čehož větší část byla zaprodána do severoamerických Spojených Států; do našeho mocnářství doveze se z Bulharska růžového oleje velice málo, sotva několik procent veškeré roční výroby.

Úplně čistý olej růžový přichází do obchodu velice zřídka; obyčejně bývá falšován jinými libovonnými silicemi, zvláště silicí geraniovou a silicí citronellovou. Upotřebení oleje růžového jest rozmanité: Nejvíce se ho spotřebuje do drahých voňavek a jemných toiletních mýdel, do jemných rosolek a do specialit šňupavého tabáku. V lékárnách přidávají růžový olej do některých léků, mastí a pomád a rozředují jej v tak zv. růžovou vodičku, kterou odporučují zvláště na bolavé oči.

Nemáte oprávnění psát komentáře.