Šáchor1 jedlý (Cyperus2 esculentus L.) vyhání z výběžkatého kořene přímá, 2-8 dm vysoká, trojhranná stébla porostlá střídavými, čárkovitými, 2-5 dm dlouhými listy a zakončená kruželovitým květenstvím. Toto květenství skládá se z několika nestejně dlouhých větviček a na každé větvičce sedí 6-8 dvouřadě sestavených tenkých, vícekvětých klásků.
Jednotlivé kvítky, sedící za žlutými plevami klásků, jsou zastoupeny 3 tyčinkami a semeníkem, který nese na vrcholku čnělku se 3 huňatými bliznami a dospívá později v drobounké semeno.
Šáchor jedlý jest rozšířen po veškeré horké Africe dílem jako obtížná plevel, dílem jako kulturní plodina. Pěstuje se však též na polích v jižní Evropě, zejména na Sicilii a v okolí Verony v Itálii, jakož i v jižní Asii a v teplé Americe. Rozmnožování jeho děje se buď výsevem semen nebo sazbou hlízek; v druhém případě jest vzrůst rychlejší a sklízeň nastává už po 4-5 měsících.
Hlízky, ve které naduřují konce četných podzemních výběžků, jsou asi tak veliké jako lískové oříšky a také podobně chutnají. Obsahují vedle jiných látek asi 30% škrobu, 20% oleje a 14% substancí cukernatých, které jim dodávají chuti nasládlé.
Ve všech zemích, kde Šáchor jedlý pěstují, jsou hlízky jeho -jimž říkají zemní mandle -pokrmem zvláště chudému lidu. Pojídají se buď syrové nebo vařené a pečené. Pražených a rozemletých možno upotřebiti jako kávové náhražky. V Arabii z nich připravují sladký nápoj (šerbet) a v Egyptě z nich tlačí chutný olej, jímž mastí pokrmy.
V některých zemích pěstují šáchor jedlý hlavně jen pro vepřový dobytek, jejž vyhánějí na pole šáchorové, když rostliny počnou odumírati, aby si sám hlízy ze země vyryl.
1 Od stslov. kmene šaru = ostřice, s nímž i stněm. sahar souvisí.
2 Tímto jménem rozuměli ve starověkém Řecku nějakou rostlinu s vonnými kořeny. Linné je přenesl na tuto bylinu.
