Leknín posvátný neboli lotos¹ bílý (Nymphaea² lotus L.) shoduje se u většině vlastností s naším leknínem bělostným (Nymphaea candida Presl), od něhož se liší hlavně tím, že má přiokrouhlé, hluboce srdčité listy po kraji zubaté a vespod na žebrách pýřité. Jest to vytrvalá bylina vyhánějící z naduřelého oddenku, jímž tkví v bahně, vedle dlouze řapíkatých štítovitých listů vysoké bezlisté stvoly zakončené krásným, bílým, vonným květem.

Na spodu květu pozorujeme 4 zelené, vynikle žebernaté lístky kališní, které v poupěti celý květ uzavíraly. Korunních lupínků jest veliký počet; čím dále dovnitř květu, tím jsou lupínky tyto užší a nejvnitřnější z nich přecházejí v tyčinky. Střed květu zaujímá kulovatý semeník, na jehož vrcholku sedí talířovitá, ve 24 paprsky rozeklaná blizna.

Plody jsou mnohosemenné, dužnaté, bobulovité tobolky, rozpadávající se posléze v několik částí.

Lotos bílý vyskytuje se hlavně na březích Nilu a v mírně tekoucích i stojatých vodách egyptských vůbec. Byv zasvěcen bohyni Isis a považován za symbol zúrodňujícího Nilu, požíval v Egyptě zvláštní úcty a mimo to poskytoval obyvatelstvu jedlý oddenek a moučnatá semena. Jak oblíbenou byla tato pěkná vodní rostlina u obyvatelů starověkého Egypta, o tom svědčí také ta okolnost, že se s ní velice často shledáváme vedle stejně oblíbeného lotosu modrého (Nymphaea coerulea Sw.) v nejrozmanitější stylisaci na stavitelských památkách pocházejících již z doby faraonů.

Neobyčejně zajímavo jest, že lotos bílý vyskytuje se samorostle také v Uhrách a to v tak zv. „biskupské lázni" blíže Vel. Varadínu a v „císařské lázni" blíže Pešti, jejichž voda přítokem podzemních teplých pramenů udržuje se po celý rok při teplotě 19-24°R. Druhdy považovali lotus rostoucí v řečených teplých vodách uherských za samostatný druh - lotos tepelný (Nymphaea thermalis DC.); bližším ohledáním však se poznalo, že jest s egyptským lotosem bílým totožný, a při tom byla vyslovena ihned domněnka, že jej dlužno považovati za zbytek kultury, kterou do Uher zavedli nejspíše Turci. Když však byly později zjištěny zbytky lotosu bílého i v tufech diluvialních, musil býti názor o záhadných lokalitách uherských opraven. Nyní má se za to, že lotos bílý vyskytující se jako zvláštnost na řečených dvou místech v Uhrách, pochází již z doby třetihorní, kdy byl i jinde po Evropě rozšířen; kdežto však v ostatní Evropě tato krásná vodní bylina úplně vyhynula, mohla se na uvedených dvou lokalitách uherských udržeti až podnes, poněvadž jí tam byly zachovány příznivé podmínky.

Nemáte oprávnění psát komentáře.