Od bílého lotosu egyptského dlužno dobře rozeznávati tak zv. lotos pravý neboli lotos indický (Nelumbium¹ speciosum² Willd., Nelumbo nucifera Gärtn., Nymphaea nelumbo L.), který roste ve vodách teplé střední a jižní Asie a zasahuje odtud přes ostrovy Malajské až do severových. Australie. Nejhojněji se vyskytuje v mělkých zátokách posvátné řeky Gangu, kde mu říkají též patma, a na Ceyloně, kde jej zovou nelumbo.

Jest to nádherná vodní rostlina vyhánějící z dužnatého, hlízovitě naduřelého oddenku jednak listy o dlouhých, měkce ostnitých řapících a okrouhlých, až přes 1/2 m širokých, na svrchní straně kovově lesklých čepelích, jednak dlouze stopkaté, až 2 dm v průměru široké květy. Listy vzplývají svými čepelemi na vodní hladině nebo také nad hladinu vodní vyčnívají; květy však jsou vesměs povznešeny vysoko nad hladinu.

Vynikajíce libou vůní a růžovým, po případě bílým zbarvením, květy lotosu indického podobají se nádherným růžím. Složením svým připomínají velice květy leknínů až na to, že chovají uprostřed místo jediného semeníku rozšířené masité lůžko, v němž vězí - ponořeny do hlubokých jamek - četné jednoduché semeníčky. Později vyvinuje se z každého semeníčku tvrdá ellipsovitá nažka neboli oříšek zvíci bobu. Vzhledem k těmto plodům pojmenoval Presl indický lotos ořešincem sličným.

Jako lotos bílý těšil se veliké úctě v Egyptě, tak byl lotos pravý posvátnou rostlinou starověkým Indům. Dle mythologie indické vyrostla nádherná tato rostlina z pupku boha Višňu, když se koupal v mléčném moři. A dosud vyzdobují si Indové svoje chrámy rádi touto spanilou květinou.

Lotos indický nevyniká však jenom sličným vnějškem, nýbrž i užitkem, pro kterýž jej v některých asijských zemích také pěstují jako důležitou hospodářskou plodinu. Možnoť z oddenku jeho připravovati různé snadno stravitelné pokrmy a rozemílati jej na chlebovou mouku, a jádra nažek, chutnající jako vlašské kaštany, možno jísti syrová, vařená nebo upražená.

Za starověku rostl ořešinec sličný také hojně ve vodách egyptských, zvláště v Nilu, kamž byl v dávnověku přenesen z Asie.

Dle zpráv Herodotových, jenž uvádí ořešinec pod jménem růže nilské, obyvatelé Egypta pojídali netoliko dužnaté oddenky ořešince, nýbrž i semena nažek, které se také z Egypta vyvážely do Řecka i do Italie a to pod jménem egyptských nebo pythagorejských bobů (faba aegyptiaca). Průběhem dob rostlina ovšem z vod egyptských úplně vymizela; kdyby nebylo zpráv Herodotových a zachovalých vyobrazení na staroegyptských stavitelských památkách i mincích, ani bychom nevěděli, že lotos pravý v zátokách Nilu kdysi hojně rostl.

Jen v Modrém Nilu byl prý v novější době znova pozorován.

Pozn. Ve vodách teplé Ameriky a ostrovů západoindických roste velice podobný, ale žlutokvětýořešinec žlutý (Nelumbo luteum L.), o jehož oddenku i semenech, pokud se týče jejich upotřebení, platí totéž, co pověděno o oř. sličném.

Nemáte oprávnění psát komentáře.