Kýchavice všivec neboli sabadilla1 (Sabadilla officinarum Retz., Veratrum2 sabadilla Schlecht, Schoenocaulon3 officinale4 A. Gray) vyhání z vejčité cibule úzké, čárkovité, přes 1 m dlouhé listy a uprostřed nich jednoduchý, přímý, až 2 m vysoký stvol zakončený klasovitým hroznem nažloutlých kvítků.
Květy jsou téhož složení jako květy kýchavice bílé (Veratrum album L.), která u nás roste porůznu v horských lesích planě a někdy se též pěstuje v zahradách.
Plody se podobají tobolkám ocúnu, jsou však mnohem menší; obsahují větší počet černohnědých, podlouhlých, 5-8 mm dlouhých semen palčivě hořké chuti.
Sabadilla roste planě v Mexiku, zejména na travnatých stráních v okolí Caracasu; místy se též ve Střední Americe pěstuje na polích. Vedeť se s jedovatými semeny sabadillovými (semen sabadillae), jimž se jinak také říká semena všivcová nebo s. kapucínská, dosud dosti čilý obchod, ač ovšem nikoli v té míře jako druhdy, kdy se z nich připravovaly rozmanité léky. Dnes z nich připravují hlavně jen prášek a mast na vši.
Dostane-li se prášek sabadillový do nosu, způsobuje silné kýchání.
1Španělské jméno této byliny; zdrobn. od cebada - ječmen, vzhledem ke tvaru semen.
2Od lat. verare = mluviti pravdu. Prášek z kořene nebo ze semen některých druhů kýchavic vzbuzuje kýcháni, a to svědčilo už ve starověku za znamení, že se mluví pravda.
3Slož. z řec. sítí + lodyha.
4Lat. officinarum nebo officinale = lékárnický.
