Galgán1 obecný (Alpinia2 officinarum3 Hance, Alpinia galanga Sw., Maranta4 galanga L.) vyhání z vytrvalého, ztloustlého, rovnovážné plazivého oddenku přímé, až přes 2 m vysoké, jako slabá hůl tlusté lodyhy porostlé přisedlými, úzce kopinatými, kožovitými listy s blanovitými jazýčky a zakončené hroznem zelenavě bílých, vonných květů.
Složení květů jest podobné jako u zázvoru - náležíť galgán k čeledi rostlin zázvorovitých (Zingiberaceae).
Plody jsou zdužnělé kulovaté tobolky zvíci bohatého hrachu, posléze barvy červené. Obsahují po 2-3 tmavohnědých, tvrdých semenech nepříjemné, hořké chuti.
Galgán obecný jest domovem ve Vých. Indii a na blízkých ostrovech, kdež roste dosud planě. Ve větší míře však jej pěstují a to nejen v jeho vlasti, nýbrž i v Číně a Japonsku, v novější době též na ostrovech Antillských. Upotřebujíť ve všech těchto zemích od dávných dob dřevnatého, příjemně zavánějícího a palčivě chutnajícího jeho oddenku jako koření a ostrého draždidla.
Usušen dováží se oddenek galganový (rhizoma galangae) i do Evropy obyčejně ve válcovitých, asi 7 cm dlouhých, jako prst tlustých, více méně zprohýbaných, hnědočervených kusech. Připravujíť z něho v lékárnách léky, které povzbuzují trávení a utišují křeče. V rakouské farmakopoei však se v novější době více neuvádí.
1Utvořeno prý z arab. cholandjan. Dle Hance-a však vzniklo prý z čínského liang-kiang = jemný zázvor.
2Ku poctě Pr. Alpina, professora botaniky v Pasově, cestovatele po Egyptě, zemřevšího r. 1617.
3Lat. officina = lékárna.
4Pojmenován tak Linnéem ku poctě vlašského lékaře Bart. Maranty, zemřevšího r. 1754. v Benátkách.