Dictamnus albus - Třemdava bílá
Slovensky: Jasenec biely
Čeleď: Rutaceae - routovité
Popis
40 až 80 cm vysoká bylina, po rozemnutí intenzivně vonná po citrónu nebo skořici. Její lodyha je přímá, v dolní části dřevnatá, v horní tmavě žláznatá. Listy jsou krátce řapíkaté, spodní nedělené, eliptické až vejčité a na okraji vroubkované, listy vyrůstající výše jsou lichozpeřené, se 3 až 5 páry lístků, které jsou přisedlé, vejčité a mírně vroubkované. Květy vyrůstají v koncovém hroznu, jsou stopkaté, 5četné, korunní lístky 20 až 25 mm dlouhé, při bázi nehtovitě zúžené, růžové, s tmavší kresbou podél žilek, 4 směřují vzhůru a pátý je skloněn dolů. Plodem je tobolka, z které jsou za zralosti semena vystřelována. Kvete v V až VI.
Stanoviště
Světlé lesy (dubové, borové ...), křoviny, lesostepi, skály, na půdách zásaditých, často vápnitých, stanoviště slunné a teplé.
Rozšíření
V ČR roste v roztroušeně v teplých oblastech (max. 700 m n.m.). Celkově roste v jižní a střední Evropě, na jihu od Španělska, na východě po Kavkaz a dále až po Čínu a Koreu.
Jedy a další obsažené látky
Třemdava obsahuje fotosenzibilizující furanokumariny bergapten, xanthotoxin, psoralen a aurapten, které mohou poškodit pokožku, pokud je současně vystavena slunečnímu záření. Poškození se projevuje tvorbou značně nepříjemných puchýřů, které často mizí až po dlouhé době a nezřídka po sobě zanechávají trvalé pigmentové skvrny. Kromě uvedených látek obsahuje i furanochinolinové alkaloidy (diktamnin, scimmianin a fragarin), silice, hořčiny, saponiny a flavonoidy. Třemdava může rovněž vyvolat četné alergické reakce, především po nadýchání se silic z čerstvých rostlin. Po požití čerstvé rostliny byly zaznamenány i případy celkové otravy, které se projevují žaludeční nevolností, dávením, nervozitou apod.
Pozn.: Silice, které se z třemdavy uvolňují, se mohou v horkých dnech vznítit, zejména je-li tomu napomoženo např. škrtnutím zápalky.
Léčitelství
Sbírá se oddenek (Dictamni albi rhizoma), někdy i květ a nať. Při sběru je nutné používat rukavice nebo i dalších ochranných prostředků (viz předchozí odstavec).
Obsažené látky viz taktéž předchozí odstavec.
Výluhy (vodné či lihovodné) květu třemdavy působí antibioticky a zvyšují srážlivost krve. Nať působí močopudně a zlepšuje trávení, oddenek působí jako celkové tonikum a zároveň má účinky mírně projímavé. Zevně ve formě koupelí nebo obkladů lze všechny tři drogy použít při léčbě ekzémů, křečových žil nebo proti vypadávání vlasů.
Oddenek se připravuje jako odvar (1 čajová lžička drogy se vaří 2 minuty ve 120 ml vody a dále se luhuje ještě dalších 10 minut, pije se ve dvou dávkách po 60 ml).
Přestože sušením se toxicita třemdavy ztrácí, neměla by nikdy být překračována doporučená denní dávka. A vzhledem k tomu, že se jedná o rostlinu silně alergenní, nelze její užívání z preventivních důvodů doporučit alergikům.
Pěstování
Třemdavě vyhovuje sušší, propustná a středně výživná půda, stanoviště by mělo být slunné nebo jen slabě přistíněné. Množí se semeny, která se vysévají ihned po dozrání do pařeniště, nebo dělením (na jaře nebo na podzim). Pěstují se i odrůdy s purpurově fialovými květy.
