Onobrychis viciifolia - vičenec ligrus
Slovensky: Vičenec vikolistý
Čeleď: Fabaceae - bobovité (motýlokvěté, luštinaté)
POPIS:
Vytrvalá, 15 až 100 cm vysoká bylina. Lodyha přímá nebo dole krátce vystoupavá, rýhovaná, chlupatá. Listy zpeřené, s 5 až 13 páry lístků, které jsou krátce řapíčkaté, eliptické až podlouhlé, na vrcholu s krátkou nasazenou špičkou, na rubu obvykle chlupaté, na líci lysé. Hrozny úžlabní, dlouze stopkaté, za květu vejcovité, květy růžové, vzácně bílé, s tmavšími žilkami. Kvete v V až VIII.
STANOVIŠTĚ:
Sušší louky, náspy, pastviny, stráně, meze, podél cest, na půdách sušších až mírně vlhkých, jílovitých, hlinitých nebo i písčitých, zejména na vápenci, stanoviště teplá, sušší, slunná.
ROZŠÍŘENÍ:
Původní zřejmě pouze v jižní Evropě a západní Asii, od 15. nebo 16. století pěstován i v dalších částech Evropy, u nás jako užitková rostlina pěstován od přelomu 18. a 19. století, v současnosti zcela zdomácnělý zejména v teplejších oblastech, kde se vyskytuje roztroušeně a lokálně až hojně, jen ve vyšších polohách je vzácný.
UŽITÍ:
Dříve byl pěstován jako pícnina a jako medonosná rostlina.
