Plantago lanceolata - jitrocel kopinatý

Čeleď: Plantaginaceae - jitrocelovité

Rod

Plantago zahrnuje přibližně 250 až 300 druhů, které rostou takřka po celém světě, jen výjimečně však v tropech, kde pouze v horských a vysokohorských oblastech.

Popis:

Vytrvalá trsnatá bylina zpravidla s několika přízemními růžicemi. Listy přízemní růžice vystoupavé až vzpřímené, čepel úzce kopinatá, celokrajná až oddáleně mělce zubatá, olysalá až hustě chlupatá, s 5 až 7 souběžnými žilkami, na vrcholu špičatá, na bázi zúžená v řapík. Stvoly přímé až obloukovité, výrazně žlábkaté, bělavě chlupaté, v počtu 3 až 15 na jedné rostlině. Klasy husté, válcovité až kulovité, po odkvětu se prodlužující. Květy oboupohlavné, hnědavé se 4 dlouhými bílými tyčinkami a žlutým prašníkem. Kvete v V až X.

Stanoviště:

Louky, meze, pastviny, výslunné stráně, trávníky, podél cest, lomy, rumiště, písčiny, parky, zahrady, pole. Preferuje půdy vlhčí, hlubší, hlinité až hlinitopísčité, zásadité až neutrální, vyskytuje se však i na stanovištích písčitých, štěrkovitých a kamenitých.

Rozšíření:

V ČR hojný od nížin až po vrcholy hor, celkově roste v Evropě včetně Islandu, na východě až po středoasijské republiky, západní Himaláj, dále v Malé Asii, Sýrii, Iráku, Íránu, Pákistánu, v Africe na Kanárských ostrovech, Azorech, Madeiře a v severních oblastech Afriky. Zavlečen do mnoha dalších částí světa včetně Ameriky.

Léčitelství:

Drogou je list (Folium plantaginis), který se sbírá od června do srpna. Suší se rychle v tenkých vrstvách (do 5 cm) na slunci nebo při umělé teplotě do 50 °C nebo je možno provést předsušení na slunci a dosušení ve stínu. Jitrocelový list je velmi náročný na správné sušení, pomačkané, vlhké nebo zapařené listy černají a jako droga jsou pak bezcenné (při černání dochází k rozkladu přítomného aukubinu - viz. dále). Jitrocel vůbec patří mezi nejchoulostivější drogy: Při manipulaci nebo nevhodném skladování se snadno drobí (nutno proto sušit bez obracení), vlhne, plesniví a černá.
Droga obsahuje slizové látky, glykosid aukubin (asi 2% - aukubin má tlumivý účinek na centrální nervovou soustavu), enzymy, třísloviny, pektiny, saponiny, vitamín C, hořčiny, kyselinu křemičitou, soli draslíku a vápníku, xantofyl a fytoncidy.
Jitrocel patří mezi nejznámější léčivé rostliny, používali jej již antičtí lékaři. Užívá se jako hojivý prostředek, dále uvolňuje hleny a upravuje stolici. J.A.Zentrich doporučuje při zánětlivých procesech v žaludku a střevech nebo při ulcerózní kolitidě či při peptickém vředu užívat 3x denně 20 minut před jídlem jednu polévkovou lžíci čerstvé jitrocelové šťávy. Nálevem lze příznivě ovlivnit bronchitidu nebo tuberkulózu a stejně tak jej lze použít i při zánětech očí. Na hojení ran se osvědčilo použití čerstvých rozmačkaných listů, kdy se má zprvu použít jitrocele většího a teprve po částečném zhojení jitrocele kopinatého, který rány "zaceluje". Je výborným krev čistícím prostředkem a tlumí silnou menstruaci a bílý výtok. Žvýkaná semena jitrocele snižují hladinu cukru v krvi, ze semen se také připravuje sliz, který se užívá jako projímadlo.
Nálev se připravuje z 1 polévkové lžíce drogy vařené 10 minut ve 250 ml vody. Užívá se 2x až 3x denně. Jitrocelová mast (připravená nejlépe z jitrocele většího) hojí vředy, naběhlé žíly, záněty, popáleniny apod. Obklady z jitrocele většího hojí bércové vředy. Jitrocelový sirup je výborným preventivním prostředkem proti katarům horních cest dýchacích. Jitrocelová šťáva vkápnutá do uší zabraňuje bolestem uší, zvláště při pobytu na studeném vzduchu.
Většina informací převzata z knihy: J.A.Zentrich : Byliny v prevenci (nakl. Fontána 1991).
Latinské druhové jméno je odvozeno od latinského slova planta, které znamená chodidlo, a patrně souvisí s užíváním listů jako obkladu na odřené nohy.

Jitrocel v Českém herbáři z roku 1899:

Jitrocel větší (Plantago major), dále prostřední (P. media) a kopinatý (P. lameolasa), rostou na lukách a u cest. Čerstvých listů lid užívá na chladivé obkladky na rány. Listy mají chuť trpkou, svěrací, hodí se k vydělávání kůží.

Též působí na sliznice prsní, žaludkové a střevní, a hodí se za lék proti starému katarrhu, zašlemování žaludku, průjemu a j.

Šťávy z nati dá se 2—3 lžíce do mléka nebo polévky hovězí a dá se to píti.

V cizích krajích rostou jiné druhy; tak v Africe, ve Francii, jež také více méně co léky se potřebují, a sice nať nebo semeno.

[přejít do tohoto starého herbáře]

Poznámky návštěvníků těchto stránek:

ZdeneCzech napsal(a) 29.4.2009, 11:33 hod.:
Dle vlastních zkušeností mohu jen doporučit. Nejen, že je tento sirup zdraví prospěšný, ale také výborně chutná. A to nejen dětem Zkoušel jsem také kromě medu přidávat slad z ječmene. Sirup je hustší a ne tak chuťově intenzivní. Dále jsem dle jedné kolegyně z Rakouska zkoušel láhev při macerování zakopat cca 10cm pod zem na cca měsíc. Zdálo se mi, že sirup takto připravený je účinnější. A poslední rada na závěr: pozor při otevírání. Sirup může začít jemně kvasit a je ve sklenici natlakovaný. Při macerování na okně dejte pod sklenici podtácek!!
[reagovat]

[napsat novou poznámku nebo dotaz k této rostlině]

Další rostliny rodu Plantago:
Plantago major Jitrocel větší	Plantago media Jitrocel prostřední

 RSS

Úvod (Home)	Zobraz rostliny:		Zpět (Back)
Všechny	Plané v ČR	Zahradní	Pokojové a skleníkové
Skalničky	Masožravé	Léčivé	Jedovaté a halucinogenní
Jedlé	Jinak užitkové	Byliny	Keře
Stromy	Výtrusné	Vybrat podle čeledí	Kvetoucí v tomto měsíci

Reklama na tomto webu

Další moje weby: Astrologický program Nebeský kalendář Astrology software Sky Calendar Zvířata na fotografiích Muzeum České Sibiře a Oficiální stránky obce Miličín Spřátelený web: Živé drahokamy