Plantago major - jitrocel větší

Slovensky: Skorocel väčší

Čeleď: Plantaginaceae - jitrocelovité

 

POPIS:

Vytrvalá bylina. Listy v přízemní růžici k zemi přitisklé až vzpřímené, čepel vejčitá až eliptická, celokrajná až nepravidelně zubatá, tuhá, s 3 až 11 žilkami, lysá až roztroušeně chlupatá, na vrcholu tupá, na bázi srdčitá, uťatá až klínovitá, v řapík se zužující, řapík na bázi pochvovitě rozšířený. Stvoly přímé až vystoupavé, oblé. Klasy válcovité, u vrcholu zúžené, husté, v dolní části oddálené skupiny květů. Květy nenápadné, žlutavě bílé až hnědavě bílé. Kvete v VI až X.

STANOVIŠTĚ:

Rumiště, podél cest, pole, meze, kraje luk, pastviny, hráze, suti, zahrady, preferuje půdy vlhké, na živiny bohaté, hlinité, písčité až kamenité, dobře snáší sešlap i různé znečištění půdy.

ROZŠÍŘENÍ:

V ČR hojný od nížin až po vrcholy hor (nalezen i na Sněžce). Roztroušeně roste v současnosti téměř po celém světě, hranice jeho původního rozšíření je obtížné stanovit, patrně je to ale takřka celá Evropa a Asie.

LÉČITELSTVÍ:

Rostlinu lze v léčitelství použít velmi podobně jako jitrocele kopinatého.

Přidat komentář