Prunus padus, Střemcha obecná, Čremcha obyčajná

Padus zahrnuje okolo 110 druhů, které rostou zejména na severní polokouli, nejvíce v Severní Americe.

Popis:

Opadavý, až 18 m vysoký strom s mnoha kmeny nebo keř. Borka hladká, jen ve stáří mírně rozbrázděná, červenohnědá až šedá, větve hnědočervené až hnědé, v mládí chlupaté, později lysé, s mnoha lenticelami. Listy střídavé, řapíkaté, vejčité až eliptické, na okraji drobně pilovité, na vrcholu zašpičatělé, lysé nebo jen na žilkách řídce chlupaté, řapík obvykle s 1 až 3 růžovými nebo černými žlázkami. Květy uspořádány v hroznech, 5četné, bílé, stopkaté, oboupohlavné, vonné, až 2 cm v průměru, korunní lístky obvejčité až okrouhlé, celokrajné nebo nepravidelně zubaté, kališní lístky malé, trojúhelníkovité, žláznaté, záhy opadavé, češule uvnitř chlupaté, vně lysé. Plodem jsou dužnaté, trpké, za zralosti leskle černé peckovice. Kvete v V až VI.

Stanoviště:

Břehy, vlhčí lesy, křoviny, na půdách vlhčích, humózních, výživných, stanoviště slunné až polostinné.

Rozšíření:

V ČR roztroušeně až hojně, nejčastěji podél vod od nížin po pahorkatiny, roste ale i v podhorských oblastech (max. asi 1160 m n.m.). Celkově roste v téměř celé Evropě, na severu až za polárním kruhem, v Asii po Dálný východ.

Jedy a další obsažené látky:

Celá rostlina vyjma dužiny plodů obsahuje glykosid amygdalin, který se štěpí na glukózu, benzaldehyd a kyanovodík. Nejvíce jej je přítomno v kůře a v semenech. Vedle toho jsou přítomny třísloviny (v kůře), organické kyseliny (např. kyselina jablečná a citronová v dužině plodů), vitamín C a hořkomandlové silice (v kůře, květech i semenech).
Toxicita rostlina je způsobena kyanovodíkem, otravy byly pozorovány u lidí i u skotu.

Léčitelství:

Sbírá se plod v době plné zralosti a bez stopek, někdy i kůra, květ nebo list. Plody se suší umělým teplem při teplotě 60 °C.
Plody střemchy se užívají při průjmech nebo "na vypocení", list při žaludečních chorobách, květ při kašli nebo zahlenění a kůra ve formě lihového extraktu zevně jako antirevmatikum nebo vnitřně při dně. Plody se podávají nejčastěji ve formě odvaru (polévková lžíce drcených plodů se luhuje 20 minut, pije se 4x denně po 50 ml). Koupele z odvaru květů a listů střemchy se aplikují při revmatismu a kašovitý obklad z listů se užívá na špatně se hojící vředy.
Protože je střemcha drogou mírně jedovatou, nedoporučuje se její dlouhodobé ani nadměrné užívání. Ze stejného důvodu je rovněž kontraindikována pro těhotné a kojící ženy.

Informace v tomto odstavci částečně převzaty z: J. Janča, J.A.Zentrich: Herbář léčivých rostlin, díl 4.

Další užití:

Pěstování:

Pěstuje se v několika kultivarech lišících se vzrůstem nebo barvou či tvary květů (květy růžové, s širokou korunou aj.). Jde o nenáročnou dřevinu, vyhovuje jí běžná, mírně vlhčí půda, dobře snáší i polostinné stanoviště.

Střemcha v Českém herbáři z roku 1899:

Střemcha obecná (Prunus padus), keř nebo strom, 20—30 st. vysoký; květy bílé, plod jest peckovice kulatá, černá, zvící hrachu. Roste v lesích, zvlášť u potůčků na břehách, též v zahradách.

Střemcha bobková (Prunus laurocerasus) roste v jižních krajinách. Má černé, třešním podobné ovoce. Z listí jejího připravuje se léčivá vodička. Obsahuje modřeťovou kyselinu, a jest velmi důležitým, často potřebovaným lékem; léčí podrážděnou míchu a čivy; ve větších dávkách způsobuje závrať i smrt. — Dává se obyčejně smíšena s jinými léky; sama o sobě co kapky (5 —15, 3—4krát za 24 hodin) při zácpě, čmýře špatné, bolestech čivních. Bez rady lékařské není radno užívati vody této.

Poznámky návštěvníků těchto stránek:

Líba napsal(a) 2.5.2011, 17:56 hod.:
Nám teď plně střemcha kvete a je děsná zima , že by zmrzlíci ? Máme střemchu s růžovými květy - nádhera....
[reagovat]

Michal Kis. (iq111m [zavinac]centrum.cz) napsal(a) 28.9.2010, 15:13 hod.:
Střemcha hroznovitá
Lat. - Padus avium Miller - Syn. Padus racemosa (Lam.) C. K. Schn.

Střemcha je keř nebo strom až 15 m vysoký a vyhání četné kořenové a pařezové výmladky. Její koruna bývá hustě olistěná, často nasazená nízko na kmen podlouhlého tvaru. Větve jsou většinou převislé, odstávající, lesklé červenohnědé, s četnými velkými světle hnědými čočinkami (lenticelami). Dosahuje věku 60-80 let. Její kořeny se rozbíhají převážně do stran a zasahují jen do nevelké hloubky. V mládí roste rychle asi do 20. až 30. roku, později zvolna. Převislé větve starých stromů se často dotýkají země a při řekách a potocích někdy i zakořeňují. Kůra kmene, často svalovitého, je černošedá, později se mění v tenkou, podélně rozpukanou borku.
Listy střemchy jsou střídavé, široce až okrouhle obvejčité, a okraji jemně ostře pilovité, lysé, na líci živě zelené, na rubu modrozelené. Na podzim se zbarvují dožluta nebo dočervena. Palisty jsou čárkovité, záhy opadavé. Mladé listy rozemnuty voní o hořkomandlové silici.
Kvete v květnu až červnu. Květy jsou bilé, vonné, v převislých,
bohatých, 8-15 cm dlouhých hroznech, na 3-12 cm dlouhých lysých vřetenech.
Plody střemchy jsou černé, lysé, lesklé kulovité peckovice velikosti hrachových semen. Mají šťavnatou, nejedovatou dužninu mdle nahořkle trpkou, jež obsahuje vitamín C. Peckovice jsou sdružené v převislých hroznech V dužnině je uložena okrouhle vejčitá nebo zašpičatělá pecka, sítnatě důlkatá, drsná, s hořkým a prudce jedovatým semenem.
Střemcha potřebuje středně vlhkou až vlhkou půdu a dobře se jí daří na půdách humózních, bohatých na nerostné živiny. Nejčastěji se vyskytuje podél vodních toků, v luzích a ve vlhkých rovinách. Na kamenitých stráních a sutích horských poloh (např. v Krkonoších) roste blízce příbuzná s t ř e m c h a h r o z n o v i t á s k a I n í Padus avium subsp. petraea (Tausch) Pawl.; tvoří menší stromky a je odlišná tím, že květní hrozny jsou víceméně vzpřímené, listy tuhé a na spodní straně světlejší s voskovitým povlakem. O jejích plodech platí totéž.

Pecky střemchy byly nalezeny v kolových stavbách neolitických a z doby bronzové. Podle jména střemchy byly nazvány i některé obce a hory u nás, jako Třemošná, Třemšín aj.
Kůra, listy, pupeny a semena obsahují těkavé látky (mj. kyanovodík), které usmrcují různé drobné živočichy a hmyz i na dálku. Stačí např. pouhá čtyři jadérka vložená do zkumavky, aby byli za 10-40 vteřin usmrceni různí komáři a mouchy umístěné ve vzdálenosti 5 cm. Kůra seškrábaná z větviček střemchy a ponořená do vody, v níž žily larvy komárů, dafnie a buchanky, postačila k tomu, aby všichni tito živočichové zakrátko zahynuli. Rozdrcená větvička této dřeviny vyloučila tolik jedovatého plynu, že v něm rychle uhynul nejrůznější hmyz, včetně velkých lyšajů.
Protože se kyanovodík uvolňuje jen pozvolna, stačí lidský organismus po požití jedovatých částí střemchy většinou jeho značnou část vyloučit nebo jinak zneškodnit. Příznaky otravy u lidí se dostavují záhy. Je to nevolnost, zvracení, dušnost, pocit škrábání v hrdle a typický hořkomandlový pach. Lékařský zásah je nezbytný, otravy však bývají vzácné a nemívají kritický průběh. Pomoc při otravě spočívá v podání roztoku manganistanu draselného nebo injekce roztoku dusitanu sodného.
Dříve se používala kůra střemchy (cortex pruni padi) jako náhražka za kůru krušinovou - močopudného a potopudného prostředku proti dně, revmatismu, příjici a žaludečním obtížím.
Značnou úlohu měla střemcha v lidovém léčitelství a ovšem také v magii a pověrách. Kořenářky sbíraly vonné listy, pupeny i jedovatá semena, stejně jako kůru mladých větviček a "vyháněly" jejich pomocí různé neduhy z lidí i domácího zvířectva. Z kůry byl připravován čaj pro pocení a proti dně. Proutek střemchy bránil přístupu "zlých mocí" do staročeského stavení. Oráč musel mít pro šťastnou orbu kleče (držadla) pluhu ze střemchy a měla-Ii hospodyně šťastně stlouci máslo, muselo být tlukadlo máselnice rovněž ze střemchového dřeva.
Jak vidíme, měl respekt našich předků před touto dřevinou jakési reálné pozadí.
Zralé plody této dřeviny rádi sezobávají různí ptáci a ti z nich, kteří nerozlouskávají semena, nýbrž stráví jen dužninu (takže semeno prochází trávicím ústrojím neporušeno), přispívají k rozšíření střemchy.
Při zpracování plodů střemchy je třeba bedlivě dbát, aby se do výrobku z těchto peckovic nedostala semena, která jsou, jak víme, prudce jedovatá. Ze šťavnaté dužniny plodů se vyrábí marmeláda, případně povidla, ovocné šťávy. Jde však hlavně o výrobky z oblastí na tuto dřevinu bohatých, kde se dají plody zpracovávat i průmyslově. U nás se plodů střemchy využívá jen zřídka.

Z knihy, „Plody planých a parkových rostlin“
Vydalo SPN - Státní pedagogické nakladatelství, v roce 1978.
Alois Mikulka a Přemysl Vanke.
[reagovat]

Herbář Wendys
					Hledej rostlinu / heslo:
Úvod	Rostliny cizí	Květena česká	Slovník	Herbář 1899	Software Herbář

Prunus padus - střemcha obecná (střemcha hroznovitá)

Čeleď: Rosaceae - růžovité

Rod