Picea abies - smrk ztepilý

Čeleď: Pinaceae - borovicovité

Rod

Picea zahrnuje asi 40 druhů, které rostou v chladnějších částech severní polokoule.

Popis:

Neopadavý, jehličnatý, až 50 m vysoký strom. Borka červenohnědá až šedohnědá, odlupující se v tenkých šupinách. Jehlice jednotlivé, přisedlé na drobných "polštářcích", 1 až 2,5 cm dlouhé, 4hranné, na konci zašpičatělé, opadávají ve věku 5 až 7 let. Květy jednopohlavné, samčí uspořádány ve válcovitých, 2 až 2,5 cm velkých, stopkatých, zprvu červených, později žlutavých šišticích, samičí v přisedlých, až 6 cm dlouhých, červených nebo zelených šišticích. Šišky převislé, válcovité, až 16 cm dlouhé, dozrávající na podzim prvního roku a vcelku opadávající. Kvete v IV až VI.

Stanoviště:

Přirozeným stanovištěm smrku ztepilého jsou zejména horské lesy, rašeliniště, rokliny apod., vzhledem k jeho velmi častému pěstování v tzv. smrkových monokulturách je v současnosti rozšířen téměř masově po celém území ČR. Dává přednost svěžím až vlhkým, hlinitým půdám, na živiny ani teplotu není náročný, jako mělce kořenující strom ale špatně snáší sucho. Je citlivý na znečištěné ovzduší (zejména oxidem siřičitým).

Rozšíření:

Původní v téměř celé Evropě, nejvíce v její severní a severovýchodní části, ve střední a jižní Evropě původně jen ostrůvkovitě zejména v horských oblastech, v současnosti ale hojně pěstován na takřka celé severní polokouli.

Užití:

U nás se jedná o průmyslově nejdůležitější dřevinu, která poskytuje dřevo lehké, pevné a pružné, ale ne příliš trvanlivé a poněkud měkké. Užívá se ve stavebnictví, nábytkářství, v průmyslu papírenském, jako palivo, k výrobě hudebních nástrojů, intarzií atd., z borky se získává pryskyřice.

Pěstování:

Pěstuje se v řadě kultivarů lišících se zejména tvarem koruny nebo větví (korunu kuželovitá, štíhlá, větve převislé, nazpět ohnuté, po zemi se plazící) nebo barvou jehlic (světle zelené, žlutavé, v mládí bělavé aj.).

Smrk v Českém herbáři z roku 1899:

Smrk (Pinus), lesní strom, 100—200 st. vysoký a na 3 st. tlustý, má kůru šedohnědou, drsnou. Dříví hodí se na stavbu a za palivo; mimo to dává mnoho pryskyřice (terpentýnové), kůry pak se používá v jirchářství. Kvete v květnu a červnu.

Nejčistší kusy pryskyřice dávají obyčejné kadidlo.

Z pryskyřice připravuje se smola, kterou potřebují obuvníci a provazníci. Z jehnědů mladých lisuje se olej.

Mladé šišky (šáchy), jehnědy, pouky z jara sebrané, mají silně pryskyřnatou vůni a hořkou chuť. Upotřebí se jako lék povzbuzující činnost sliznic a močových ústrojů zevně i uvnitř ve způsobě odvaru, proti špatnému zažívání, vodnatelnosti, hostci, příjici a svrabovitým vředům. V tom směru působí též koupele z těchto mladých pouků a jehličí připravené, zejména u dětí, které mají krtice, vyraženiny, úbytě a pod. Svaří se 500—1500 gr. jehličí v 2—3 Itr. vody, což přilije se do koupele as 26° R., v které nemocný potrvá z počátku 10 min., potom déle, avšak nikdy přes půl hodiny. Při tom lze užíti denně 2—3krát asi 4 kapky tinktury z jehličí upravené.

V homöopathii radí se tinktura z mláze uvnitř a k natírání kříže při krticích; zejména dětem.

Dehet pocházející z dřeva smrkového jest také lékem, bud zevně jako masť, nebo uvnitř jako pilule proti neduhům shora uvedeným, zejména proti vyraženinám.

[přejít do tohoto starého herbáře]

Poznámky návštěvníků těchto stránek: