Agrostemma githago - koukol polní
Slovensky: Kúkoľ poľný
Čeleď: Caryophyllaceae - hvozdíkovité (silenkovité)
POPIS:
Jednoletá nebo ozimá, 30 až 100 cm vysoká bylina. Lodyha přímá, zejména pod uzlinami chlupatá. Nejspodnější listy úzce kopinaté, za květu zaschlé, výše položené listy čárkovité, špičaté, všechny vstřícné, chlupaté, 3žilné. Květy jednotlivé, purpurové až fialově červené, u středu bělavé a pruhované, zřídka celé bílé, dlouze stopkaté, kalich 10 žilný, kališní cípy delší než květ. Kvete v V až X.
STANOVIŠTĚ:
Zejména obilná pole, někdy i rumiště, na půdách výživných, hlinitých.
ROZŠÍŘENÍ:
V ČR kdysi hojně až obecně, vzhledem k čištění osiva byl však jeho výskyt téměř potlačen, takže v současnosti na celém území ČR vzácně a obvykle jen náhodně a přechodně. Původní je zřejmě ve východním Středomoří, odkud se spolu s obilnými kulturami již v dávných dobách rozšířil téměř do celého světa, v současnosti roste zejména v zemích s ne příliš vyspělým zemědělstvím.
JEDY:
Hlavně v semenech obsahuje koukol jedovaté saponiny (asi 6%), jejichž množství se zvyšuje během dozrávání. Na rozdíl od jiných saponinů se koukolové saponiny vstřebávají ze zažívacího ústrojí. Otravy se projevují sliněním, bolestí břicha, zvracením, průjmem, bolestí hlavy, neklidem, puls bývá slabý a rychlý, smrt přichází zástavou dechu, ale prognóza otrav je poměrně příznivá. V minulosti byly zaznamenány nejen četné otravy dobytka přimícháním semen do krmiva, ale i otravy lidí (např. po požití chleba, který byl vyroben z mouky, do které byla semleta i semena koukole, nebo po vypití kávovinného odvaru připraveného z obilí s příměsí většího množství koukolových semen), v současnosti jsou však již takové otravy vyloučeny, neboť koukol byl čištěním osiva z našich polí téměř vyhuben.
LÉČITELSTVÍ:
V minulosti bylo semen koukole užíváno v lidovém léčitelství a to jako prostředek močopudný, proti střevním parazitům a při kožních chorobách.
