Origanum vulgare - dobromysl obecná

Čeleď: Lamiaceae - hluchavkovité (pyskaté)

Rod

Origanum zahrnuje asi 20 druhů rostoucích převážně ve Středozemí a na Blízkém východě, u nás roste pouze tento jeden druh.

Popis:

Vytrvalá, vlnatě chlupatá bylina, 25 až 90 cm dlouhá, lodyha načervenalá, dřevnatějící, výběžkatá. Listy řapíkaté, vejčité, celokrajné nebo mělce vroubkované, vstřícné. Květy drobné, růžové, jsou nahloučeny na vrcholu hlavní lodyhy do lichoklasů nebo hlávek s 5 až 25 jednotlivými květy. Koruna má trojcípý dolní pysk a vykrojený pysk horní. Kvete v VII až IX.

Stanoviště:

Lesní lemy, řídké křoviny, výslunné stráně, sušší trávníky, lesostepi, paseky, meze, železniční náspy, preferuje mělké až středně hluboké, sušší, hlinité a na živiny obvykle bohaté půdy, zásadité až slabě kyselé.

Rozšíření:

V ČR poměrně hojně v teplejších oblastech, ve středních polohách řidčeji, maximálně nalezen v nadmořské výšce 750 m v Krkonoších. Celkově se vyskytuje v celé Evropě vyjma Islandu, na severu asi po 65 ° severní šířky, dále na Kanárských ostrovech, Azorech, v severozápadní Africe, v Malé Asii, na Kavkaze, Blízkém východě, Íránu, nižších polohách Himaláje, v jižní Číně a na Tchaj-wanu.

Léčitelství:

Nať dobromyslu obsahuje asi 0,4% silice (hlavně thymol thymol a karvakrol) a asi 8% tříslovin, hořčiny, tanin, těkavý olej, gumopryskyřici a další látky.
Kvetoucí nať (Herba origani vulgaris) se v červenci nebo v srpnu seřezává nad zemí, nejlépe těsně před polednem, kdy obsahuje nejvíce silic. Suší se ve stínu nebo při umělém sušení s teplotou do 40 °C.
Silice v droze obsažená uvolňuje křeče při kašli, působí desinfekčně, usnadňuje odkašlávání, působí protizánětlivě na sliznice, upravuje trávení, zvyšuje vylučování žluče, uklidňuje. Dle J.A.Zentricha lze dobromyslu také použít při žaludečních a střevních chorobách (zánětech), při žaludečních neurózách (uklidňuje), jako mírné antidepresivum, při poruchách spánku, při epilepsii, dále droga podporuje jaterní činnost, reguluje menstruaci, snižuje revmatické bolesti, působí potopudně a močopudně, prohlubuje sílu srdečního stahu, takže ji lze jako pomocnou drogu použít při angíně pectoris či při srdeční ischemii, jako kloktadlo ji lze použít při zánětu dásní nebo při onemocněních krčních.
Obvykle se dávkuje 10 až 15 g drogy na 400 ml nálevu, který se rozdělí na 3 dávky a pije se před jídlem, užívá se zejména při úporném kašli a při onemocnění dýchacího ústrojí. Inhalace dobromyslových par se osvědčila při kašli a rýmě, ale i jako prostředek potlačující migrenózní bolesti hlavy. Zevně se užívá k přípravě sílících koupelí (zejména u slabých dětí). Dobromysl nemá vedlejších účinků, takže se může podávat i dlouhodobě. Jak už název rostliny napovídá, droga příznivě působí na psychiku, čehož lze využít zejména v prevenci. Preventivně lze dobromysly také užívat při žaludečních neurózách a to nejlépe v kombinaci s meduňkou, třezalkou a hořcem nebo puškvorcem (v poměru 2:1:1:1/2) nebo zejména v zimním období je vhodné drogu přidávat do tzv. prsních čajů.

Další užití:

Drhnutá nebo mletá dobromysl se používá jako koření známé pod názvem oregano. Oblíbená je zejména v Mexiku a ve Středozemí, ale samozřejmě i u nás.

Pěstování:

Dobromysl se pěstuje jednak jako léčivá rostlina a koření, tak i jako květina ozdobná a to zejména na skalkách (viz foto). Vyžaduje teplé a sušší umístění, půda by měla být dobře propustná. Množení se provádí řízky a to nejlépe v pařeništi. Cizokrajné druhy (např. Origanum amanum, Origanum dictamnus) je třeba v zimě chránit před mrazem.

Dobromysl v Českém herbáři z roku 1899:

Dobrámysl (voněkras, Briganum) má kořen plazivý, lodyhu 1—2 dcm. dlouhou, kulatou, nahoře větevnatou, tupé neb zašpičatělé listy, květ růžový, někdy bílý. Roste v hájích na výsluní v Evropě, v střední Asii a severní Americe. Bylina tato se potřebuje za lék, má silnou vůni, hořkou chuť, obsahuje olej etherický, který má moc léčivou. V Řecku roste druh, jenž má ostřejší vůni a chuť; opět jiný druh jest kretenská dobrámysl, která má touž vlastnost. Bylina ta potřebuje se za lék v mnohých nemocích. Tak přestane hučení v uších, spalujeme-li bylinu tuto a vedeme kouř do ucha. Proti souchotinám, kašli, škrkavkám vaří se bylina ta s fíky, routou, medem a vínem i pije se večer a ráno. Při bolení hlavy dá se květ i listí do pytlíčku, zahřeje se to ve víně a přiloží nemocnému tak, aby se potil, načež se mu ulehčí.

Tímže způsobem dávají se obkladky na břich, by odcházela moč a zvláště spojeno-li močení s bolestmi. Odvar byliny té s fíky užívá se za kloktadlo proti bolení v krku.

Prášek nasypán na řiť při zácpě způsobí stolici měkkou.

Močení obtížné zmírní se tímto prostředkem. Aby děloha změkla a se vyčistila, vaří se bylina ve víně, přidá se olej dřevěný a položí se to na pošvu. Neslyší-li někdo a pustí si do ucha kouř z dobrémysli, pelyňku, hřebíčku a poleje, zacpe pak ucho bavlnkou, jižto omočil v oleji z routy a hořkých mandlí, pocítí ulehčení a neduh jeho zmizí.

[přejít do tohoto starého herbáře]

Poznámky návštěvníků těchto stránek:

Libor (klimis[zavinac]post.cz) napsal(a) 29.5.2009, 10:59 hod.:
dobromysl + medunka a kamoš spinka jak miminko
[reagovat]

[napsat novou poznámku nebo dotaz k této rostlině]

Sdílet:

Facebook

Twitter

Google

Webové společenství přátel botaniky:

Přejít na stránku Webového společenství přátel botaniky

Úvod (Home)	Zobraz rostliny:		Zpět (Back)
Všechny (All flowers)	Plané v ČR (Flora of Czech R.)	Zahradní	Pokojové a skleníkové
Skalničky	Masožravé	Léčivé	Jedovaté a halucinogenní
Jedlé	Jinak užitkové	Nejnavštěvovanější	Byliny
Keře	Stromy	Výtrusné	Vybrat podle čeledí
Kvetoucí v tomto měsíci

[Zásady ochrany osobních údajů]