Helianthus tuberosus - slunečnice topinambur (slunečnice hlíznatá)
Syn.: Helianthus tomentosus, Helianthus esculentus, Helianthus subcanescens
Slovensky: Slnečnica hľuznatá
Čeleď: Asteraceae - hvězdnicovité (složnokvěté)
POPIS:
Víceletá, až 3 m vysoká bylina s hlízovitě rozšířenými oddenky. Lodyha přímá, v horní části větvená, hustě a drsně chlupatá. Listy v dolní polovině vstřícné, v horní střídavé, všechny řapíkaté, chlupaté, široce kopinaté, vejčité až srdčité, jemně pilovité až hrubě zubaté, na bázi zúžené v křídlatý nebo nekřídlatý řapík. Úbory 8 až 10 cm široké, stopkaté, stopky chlupaté, zákrovní listeny čárkovitě kopinaté, špičaté, v horní polovině odstávající, chlupaté, jazykovité květy v počtu 15 až 30, žluté, trubkovité květy taktéž žluté, prašníky černé. Kvete v VIII až X.
PŮVOD A STANOVIŠTĚ:
Původní ve střední a východní části Severní Ameriky, na severu po jih Kanady, na jihu po Texas a Floridu, v Evropě a dalších částech světa pěstována a dosti často i zplaňuje. V ČR zejména v minulosti bývala pěstována velmi často a dosti ochotně i zplaňuje a dále se šíří, mimo zahradu se s ní můžeme setkat zejména podél vodních toků, na rumištích, na okrajích polí, cest, zahrad apod. Preferuje půdy čerstvě vlhké a výživné.
UŽITÍ:
Podzemní hlízy slunečnice topinambur jsou jedlé a to jak za syrova, tak i po tepelné úpravě (vaří se jen krátce). Pražené hlízy se údajně dají použít i jako náhražka kávy.
LÉČITELSTVÍ:
Sbírají se hlízy (Tuber helianthi tuberosi), velmi zřídka i list nebo nať.
Hlízy obsahují asi 16 % sacharidů (z toho asi z poloviny inulin), okolo 2,5 % bílkovin, asi 0,5 % tuků, dále vlákninu, esenciální aminokyseliny, vitaminy, kyselinu jablečnou, jantarovou acitronovou a minerální látky, zejména draslík.
Nejedná se o klasickou léčivou rostlinu, ale spíše o dietní potravinu. Pravidelné pojídání topinamburů má příznivé účinky při revmatismu, vysoký obsah draslíku činí z topinamburů dobrý odvodňovací prostředek např. při otocích a pro poměrně vysoký obsah inulinu je lze použít i jako podpůrný prostředek při cukrovce. Hlízy se podávají syrové nebo běžně kulinářsky upravené.
PĚSTOVÁNÍ:
Topinamburům vyhovuje slunné stanoviště a výživná, mírně až středně vlhká půda. Celkově jde o nenáročnou rostlinu, které bývá spíše obtížné zbavit se, nežli ji pěstovat. Množí se hlízami, pomocí kterých se také obvykle dosti sveřepě šíří do svého okolí. Pro konzumaci se hlízy sklízí od pozdního podzimu (listopad) až po celou zimu. Po omezenou dobu je možné je skladovat ve vlhkém a chladném prostředí (např. v písku ve sklepě).
V Evropě jsou topinambury pěstovány od 16. století, nejdříve jako okrasné rostliny, až později pro své hlízy. Od století 18. byly však postupně vytlačovány stále oblíbenější bramborou.
