Aconitum plicatum - oměj šalamounek

Čeleď: Ranunculaceae - pryskyřníkovité

Rod

Aconitum zahrnuje asi 200 druhů, které rostou na severní polokouli.

Popis:

Vytrvalá, 30 až 150 cm vysoká bylina. Lodyha je přímá, tuhá, často fialově naběhlá, v dolní části lysá, v květenství chlupatá. Listy řapíkaté, lysé, 5 až 7dlanitosečné až dlanitodílné, v obrysu okrouhlé. Květenství je koncový, až 20 cm dlouhý hrozen. Listence jsou čárkovité, jen 1 až 2 mm široké, květy 1 až 3 cm dlouhé, modrofialové, vně převážně chlupaté, přilba je nízká, polokulovitá, jen o málo vyšší než je její šířka, nektária mají zahnuté a obvykle chlupaté stopky, nitky tyčinek jsou rovněž chlupaté. Kvete v VI až VIII.

Stanoviště:

Vysokostébelné nivy, vlhké lesní světliny, prameniště, rašeliniště, břehy horských potoků, porosty kosodřeviny, na půdách vlhkých, často rašelinných, stanoviště slunné až polostinné.

Rozšíření:

V ČR roste roztroušeně, převážně v horských polohách. Celkově roste vyjma ČR také v přilehlých oblastech Německa, Rakouska a Polska.

Jedy:

Oměj obsahuje diterpenoidní alkaloidy, jako je např. akonitin (jeden z nejprudších a nejrychleji působících rostlinných jedů), napellin, lykoktonin, mesakonitin, hypoakonitin a další, dále isochinolinový alkaloid magnoflorin, kyselinu karboxylovou a akonitovou. Alkaloidy jsou obsaženy nejvíce v listech a v hlízách (okolo 0,5%), jejich obsah je však závislý zejména na stanovišti, na kterém rostlina roste, a také na roční době (v hlízách je nejméně alkaloidů v době květu, jejich obsah roste na podzim a maxima dosahuje během zimy).
Příznaky otravy se objevují již po požití asi 0,2 mg akonitinu, smrtelná dávka pro člověka činí asi 3 až 6 mg, což představuje jen několik gramů kořene. První příznaky se objevují již po několika minutách, smrt může přijít během několika mála hodin. Po požití rostliny se dostavuje pocit mravenčení v dutině ústní, který se dále šíří na celou hlavu, někdy tento stav bývá doprovázen i pocitem prázdnoty nebo pocitem rostoucí hlavy. Později se mravenčení a píchání rozšiřuje na konečky prstů všech končetin, na prsa, záda a pánev a ještě později přichází úplné znecitlivění. Zároveň se objevuje celkové vzrušení, nadměrné pocení, zvracení, průjem, pokles tělesné teploty, zimnice, poruchy srdeční činnosti (arytmie), svalová slabost, úzkost, strach z blížící se smrti. Dýchání se stává povrchní, smrt nastává za plného vědomí poškozením srdce a zástavou dechu. Prognóza otravy omějí je vážná, i těžké otravy lze však přežít podaří-li se udržet činnost srdce a dechu. První pomoc spočívá ve vyvolání zvracení, nezbytné je však okamžitě přivolat lékařskou pomoc! U dětí se údajně vyskytly otravy i po vysávání sladkého nektaru z květů!
Jedovatosti oměje se již v dávných dobách s úspěchem využívalo v lidovém travičství nebo k trávení vlků, kterým se předhazovalo maso potřené omějí (viz. název jiného druhu: oměj vlčí mor - A. vulparia).

Léčitelství:

Sbíranou částí je zejména hlíza, která se sbírá na podzim (říjen) a suší se za teplot do 40 °C. Ojediněle se sbírá i nať.
Droga v přiměřených dávkách zmírňuje neuralgické bolesti, snižuje horečku (při chřipce, rýmě, apod.), usnadňuje vykašlávání, v malých dávkách dráždí dýchací ústředí, ve formě tinktury se užívá při dně, ischiasu, v homeopatii proti neurózám a jiným duševním poruchám, proti zánětlivým nemocím a srdečním chorobám. Zevně se někdy užívalo oměje k zapuzení obtížného hmyzu.
Drogu však nesbírejte a neužívejte(!), neboť je jednak smrtelně jedovatá (i při sběru může vyvolat kožní záněty a puchýře, zvláště na poraněné pokožce) a kromě toho je oměj rostlinou chráněnou.
Izolovaný akonitin se užívá v lékařství.

Pěstování:

Občas bývá oměj pěstován i na zahradách, hlavně jeho různobarevné, bílé a velkokvěté hybridy. Vyžaduje kyselejší, humózní, vlhčí, ale propustnou půdu a světlé až polostinné stanoviště. Množí se dělením trsů na podzim.

Poznámky návštěvníků těchto stránek:

[napsat novou poznámku nebo dotaz k této rostlině]