Aconitum napellus - oměj šalamounek

Čeleď: Ranunculaceae - pryskyřníkovité

Rod

Aconitum zahrnuje asi 200 druhů, které rostou na severní polokouli.

Popis:

Vytrvalá, 50 až 150 cm vysoká bylina. Lodyha je přímá, tuhá, nevětvená. Listy řapíkaté, dlanitě 5 až 7dílné, úkrojky jsou hrubě zubaté. Květenství je nevětvený nebo jen málo větvený, koncový, až 20 cm dlouhý hrozen.Květy jsou 1 až 3 cm dlouhé, modré až modrofialové, přilba vyklenutá, obvykle širší než vysoká, tyčinky jsou chlupaté. Kvete v VI až VIII.

Stanoviště:

Vlhčí louky, vysokostébelné nivy, suťové lesy, břehy potoků, křoviny.

Rozšíření:

Pyreneje, Alpy, balkánská pohoří, vystupuje do nadmořských výšek až 2500 m. Zavlečen byl i do Severní Ameriky. V ČR roste podobný oměj šalamounek (Aconitum plicatum), který je však považován za samostatný druh.

Jedy:

Oměj obsahuje diterpenoidní alkaloidy, jako je např. akonitin (jeden z nejprudších a nejrychleji působících rostlinných jedů), napellin, lykoktonin, mesakonitin, hypoakonitin a další, dále isochinolinový alkaloid magnoflorin, kyselinu karboxylovou a akonitovou. Alkaloidy jsou obsaženy nejvíce v listech a v hlízách (okolo 0,5%), jejich obsah je však závislý zejména na stanovišti, na kterém rostlina roste, a také na roční době (v hlízách je nejméně alkaloidů v době květu, jejich obsah roste na podzim a maxima dosahuje během zimy).
Příznaky otravy se objevují již po požití asi 0,2 mg akonitinu, smrtelná dávka pro člověka činí asi 3 až 6 mg, což představuje jen několik gramů kořene. První příznaky se objevují již po několika minutách, smrt může přijít během několika mála hodin. Po požití rostliny se dostavuje pocit mravenčení v dutině ústní, který se dále šíří na celou hlavu, někdy tento stav bývá doprovázen i pocitem prázdnoty nebo pocitem rostoucí hlavy. Později se mravenčení a píchání rozšiřuje na konečky prstů všech končetin, na prsa, záda a pánev a ještě později přichází úplné znecitlivění. Zároveň se objevuje celkové vzrušení, nadměrné pocení, zvracení, průjem, pokles tělesné teploty, zimnice, poruchy srdeční činnosti (arytmie), svalová slabost, úzkost, strach z blížící se smrti. Dýchání se stává povrchní, smrt nastává za plného vědomí poškozením srdce a zástavou dechu. Prognóza otravy omějí je vážná, i těžké otravy lze však přežít podaří-li se udržet činnost srdce a dechu. První pomoc spočívá ve vyvolání zvracení, nezbytné je však okamžitě přivolat lékařskou pomoc! U dětí se údajně vyskytly otravy i po vysávání sladkého nektaru z květů!
Jedovatosti oměje se již v dávných dobách s úspěchem využívalo v lidovém travičství nebo k trávení vlků, kterým se předhazovalo maso potřené omějí (viz. název jiného druhu: oměj vlčí mor - A. vulparia).

Léčitelství:

Sbíranou částí je zejména hlíza, která se sbírá na podzim (říjen) a suší se za teplot do 40 °C. Ojediněle se sbírá i nať.
Droga v přiměřených dávkách zmírňuje neuralgické bolesti, snižuje horečku (při chřipce, rýmě, apod.), usnadňuje vykašlávání, v malých dávkách dráždí dýchací ústředí, ve formě tinktury se užívá při dně, ischiasu, v homeopatii proti neurózám a jiným duševním poruchám, proti zánětlivým nemocím a srdečním chorobám. Zevně se někdy užívalo oměje k zapuzení obtížného hmyzu.
Drogu však nesbírejte a neužívejte(!), neboť je jednak smrtelně jedovatá (i při sběru může vyvolat kožní záněty a puchýře, zvláště na poraněné pokožce) a kromě toho je oměj rostlinou chráněnou.
Izolovaný akonitin se užívá v lékařství.

Pěstování:

Občas bývá oměj pěstován i na zahradách, hlavně jeho různobarevné, bílé a velkokvěté hybridy. Vyžaduje kyselejší, humózní, vlhčí, ale propustnou půdu a světlé až polostinné stanoviště. Množí se dělením trsů na podzim.

Oměj šalamounek v Českém herbáři z roku 1899:

Oměj pravý (šalamúnek, Aconitum) má jednoduchou, 1—3 st. vysokou lodyhu, lesklé, tmavozelené, rozstřihané listy, na konci hrozen tmavofialových květů. Patří mezi jodové rostliny; roste na Alpách, Krkonoších a vůbec na vyšších horách.

Listí potřebuje se proti dně a ochrnutí; kořen, ač má větší moc, užívá se méně. Oměj prospívá při zánětech, a sice tinktura shotovená takto: Nať lisuje se v čase, kdy rostlina kvete; šťáva pak smíchá se s vínem a nechá 12 dní na teplém místě, pak se slije. Užívá se jí proti dně, závrati, bolení hlavy, chrlení krve, kašli, záškrtu, zánětu očí, měchýře.

Oměj jest prudkým jedem pro psy, lišky, kočky, vlky a jiná zvířata. Ve zvěroléčitelství užívá se ho s prospěchem proti hostci, zánětům (zvláště očí), uvnitř i zevně. Koním a skotu dává se kořene 0,4—3,2 gr. Tinktura po 20 kapkách dává se uvnitř proti zimnici a zánětům, proti psince (u psů), kolice (po 10 kapk.). Také proti závrati, krvácení, při zánětu plic, střev, ledvin, očí, proti hostci, kolice a j.

Připomenouti dlužno, že listy pravého oměje mají nejlepší účinek.

Z různých druhů oměje upravuje se lučební zásada (basis, sadna, C₃₀H₄₇NO₇₁), která jest prášek bez barvy a vůně, chuti silné, hořké, a rozpouští se špatně ve vodě studené, snáze v horké a nejlépe v tresti. Jest to prudký jed, užívá se proti hostci v kloubech a bolestem čivním. Zásada tato slove akonitin.

[přejít do tohoto starého herbáře]

Poznámky návštěvníků těchto stránek:

[napsat novou poznámku nebo dotaz k této rostlině]

Další rostlina rodu Aconitum:
Aconitum lycoctonum Oměj vlčí mor

 RSS

Úvod (Home)	Zobraz rostliny:		Zpět (Back)
Všechny	Plané v ČR	Zahradní	Pokojové a skleníkové
Skalničky	Masožravé	Léčivé	Jedovaté a halucinogenní
Jedlé	Jinak užitkové	Byliny	Keře
Stromy	Výtrusné	Vybrat podle čeledí	Kvetoucí v tomto měsíci

Reklama na tomto webu

Další moje weby: Astrologický program Nebeský kalendář Astrology software Sky Calendar Zvířata na fotografiích Muzeum České Sibiře a Oficiální stránky obce Miličín Spřátelený web: Živé drahokamy