Čajovník čínský (Thea¹ chinensis L.) připomíná vnějškem a složením květů kamelii, se kterou náleží do společné čeledi rostlin kameliovitých (Camelliaceae), příbuzných našim třezalkám (Hypericum). Roste-li planě, nešlechtěn, dosahuje keř čajovníkový výšky až 6 m; jsa pěstován a stále zřezáván, nedorůstá výše nežli 1-2 m, za to však jest hned od spodu bohatě rozvětven.

Střídavé, krátce řapíkaté, vždy zelené, trochu lesklé listy mají kopinatý až vejčitý tvar a pilovitý okraj.

Květy, vyrůstající jednotlivě nebo po 2-3 v paždích listů na krátkých, tlustých stopkách, jsou více méně převislé a o málo větší nežli květy našich třešní. Mají vytrvalý, 5-6listý kalich, bílou, trochu vonnou, 5-9plátečnou korunu, četné jednobratré tyčinky a svrchní semeník nesoucí na vrcholku čnělku, která jest rozeklána ve 3 blizny.

Plody jsou kulaté, trojpouzdré tobolky zvíci třešní, obsahující lesklá, hnědá semena.

Původní vlast čajovníku dlužno hledati na ostrově Hainanu (při jihových. Číně) nebo v hořejším Assamu v Bengálsku, kdež byly r. 1823. objeveny celé lesy čajovníku samorostlého. Pěstovati počali čajovník nejdříve v Číně, odkudž také až do nejnovější doby nejvíce čaje se vyváželo. Nyní však vyváží se nejvíce čaje z Vých. Indie, Ceylonu, Japonska a některých ostrovů Sundských. Kromě toho pěstuje se čajovník též v teplé Americe, zejména v Brasilii a v některých ze Spojených států. Také na Sicilii, v Portugalsku, v západní Francii a na Kavkazu daří se čajovník.

Způsob, jakým čajovník v různých zemích pěstují na polích nebo v plantážích, není všude stejný. Nejobvyklejší způsob, jehož se v novější době přidržují na př. pěstitelé na Ceyloně a Javě, jest tento: Nejprve zasejí semena, která dříve nějakou dobu močili ve vodě, do zvláštních školek dobře vyhnojených a po zahradnicku obdělaných. Mladé rostlinky, jež ze semen vyrostly, vybírají pak opatrně i s hlinou a rozsazují je na poli v pravidelných řadách, ve vzdálenostech asi 1 1/2 m sebe, dělajíce pro ně hluboké díry železnými kolíky. Aby mohl do půdy lépe vnikati vzduch a dobře se odvodňovala, což obé pro zdar rostlin čajovníkových jest velice důležito, vykopávají v plantážích čajovníkových mělké, asi 2 0 dlouhé a 1/2 m široké příkopky. A aby mladé sazenice netrpěly příliš sluncem, zasazují mezi ně nějakou jinou plodinu hospodářskou, na př. kukuřici.

Když rostliny čajovníkové povyrostly, seřezávají jim dle určitých pravidel některé větve, čímž rostliny, vyhánějíce nové a nové větvičky, dostanou křovitý vzrůst.

První sklízeň listů začíná obyčejně až ve třetím roce po vysazení rostliny. Potom, po všecka následující léta, pokud keř nesestárne a nenahradí se novým - což nastává po 7 až 12 letech - trhají se listy v Číně 3-5kráte do roka v obdobích 4-5nedělných, ve Vých. Indii, na Ceyloně a na Javě však po celý rok v obdobích asi 2-3nedělních. Ročně dává jeden keř čajovníku čerstvého listí 1-2 kg.

Sklízeň listů obstarávají obyčejně ženy a děti. Majíce na řemenu kolem beder zavěšený košík, aby obě ruce byly volné, sběratelé listů čajovníkových trhají listy s neobyčejnou zručností a velikou opatrností, takže pupeny v úžlabích listů dřímající zůstávají netknuty. K tomu dlužno podotknouti, že neotrhají se listy všecky, nýbrž že se jich asi čtvrtina nechá na keři, aby rostlina nezahynula, a že trhati se smějí listy jen za počasí suchého.

Nejlepší čaj dává každého roku první sklizeň, při níž se trhají listy zcela mladičké, právě se rozvíjející. Čaj z těchto listů přichází do obchodu pode jménem peko.

Zmínky zasluhuje, s jakou neobyčejnou pečlivostí a čistotou provádějí v Číně první sklizeň a další úpravu tak zv. čaje císařského, který jest určen pro císařský dvůr a mandariny. Dělnice, jimž se práce svěřuje, nesmějí v tu dobu pojídati ryb ani jiných podobných jídel, aby jejich dechem vůně čaje neutrpěla; mimo to musí se dělnice každého dne koupati a musí konati veškeru práci v rukavičkách pod dozorem císařských úředníků.

Druhá sklizeň listů čajovníkových dává zboží též ještě znamenité jakosti, jež přichází do obchodu obyčejně pod jménem suchong. Třetí sklizeň dává čaj jakosti už jen prostřední, čtvrtá, po případě pátá sklizeň skýtají zboží nejšpatnější, poněvadž listy čajové jsou už značně tvrdé, málo šťavnaté.

Ostatně nemají na jakost čaje vliv pouze stáří a šťavnatost listů, nýbrž i jiné okolnosti: zejména půda a podnebí, nejvíce však způsob, jakým natrhané listy čajové se suší a pro obchod upravují.

Natrhané listy čajovníku upravují se buď na čaj černý nebo na čaj zelený a to v každé krajině způsobem jiným. V Číně, pravlasti čaje, děje se tak dosud ještě způsoby namnoze velice primitivními, při nichž ruční práce převládá. Ve Vých. Indii, na Ceyloně a na Javě, kde pěstují čajovník v rozlehlých plantážích velice racionelně, používají pro většinu prací strojů.

Není zde místa popisovati všecky způsoby, jimiž čajové listy se suší a pro obchod upravují. Stačí, uvedeme-li pouze dva způsoby úpravy čaje černého, který se u nás téměř výhradně prodává, a jeden způsob úpravy čaje zeleného.

a) Černý čaj upravují v některých krajinách Číny takto: Natrhané listy nechají ležeti několik hodin na hromadě, aby zvadly a tím trochu změkly. Po té berou z té hromady zvadlé listy do hrsti obou rukou a sbalují je v kouli, jako by je ždímaly, aby pustily trochu šťávy. Seždímané listy házejí do mělké kovové pánve, pod kterou se topí dřevem a v pánvi této se listy „smaží“; aby se při tom nepřipálily, musí se jimi stále míchati. Když se byly přiměřeně „usmažily“, listy čajové se z pánve vybírají a ponechají se v mělkých ošatkách neboli tampirech na zvláštních bambusových etažérech tak dlouho na parném slunci, až se dokonale usuší, což se pozná dle toho, že se v prstech lámou a drobí.

b) Na Javě, Ceylonu a ve Vých. Indii počínají si při úpravě černého čaje jinak: Natrhané listy rozestrou na rohože nebo na bambusové ošatky a když na nich listy dostatečně zvadly, nasypou je do sbalovače, t. j. do stroje, v němž se poddajné listy sbalují. Sbalené listy dají se pak do mělkých beden fermentačních, aby se zapařily. V několika hodinách se listy zapaří, což má za následek, že zhnědnou nebo zčernají a dostanou jemnější vůni i chuť. Z beden fermentačních sypou se listy hned do stroje vysušovacího, v němž se na padrť usuší. Po té přebírají je v čistírnách ženy a děti, vybírajíce z nich všeliké smetí: třístičky, kamínky, hmyz a pod. Na zvláštních sítech zbavuje se konečně přebraný čaj prachu a roztřiďuje se pro obchod podle velikosti listů v několik odrůd. Aby nenavlhnul, dává se ihned do dřevěných beden, které jsou vyloženy cínovým plechem nebo olovem.

c) Zelený čaj připravují v Číně tímto způsobem: Natrhané listy rozprostrou na bambusové lísky, které jsou v několika poschodích nad sebou ve veliké bedně s děrkovaným dnem. Tato bedna umístí se pak nad kotlem, z něhož vystupují páry vroucí vody. Vnikajíce dírkami dna do bedny, páry uvádějí čajové listy v bedně do jakési parní lázně, tak že začnou pouštěti šťávu, aniž při tom zčernají. Po té se listy z parní lázně vyjmou a při větším horku dokonale usuší. Listy tímto způsobem sušené podrží barvu olivě zelenou, často s modravým nádechem.

Kromě uvedených dvou druhů: čaje černého a č. zeleného dlužno zmíniti se ještě o čaji cihlovém neboli lisovaném (rusky: čaj kirpičnyj), který se k nám sice nedováží, ale na Východě, zejména v Mongolsku a Tatarsku, těší se veliké oblibě, poněvadž je mnohem lacinější. Jsou to mladé větvičky, stopky (řapíky) a odpadky zkažených listů, jakož i prach a kousky sušením udrobené, které byly slisovány do „cihel“ a pak dobře vysušeny.

Že nálev čajových listů stal se nápojem tak velice rozšířeným a oblíbeným, toho příčinou jsou dvě jedovaté sloučeniny v čajových listech se vyskytující: silice čajová, dodávající nálevu čajovému libé vůně, a thein, jenž má totéž lučebné složení jako koffein v kávě. Oba tyto jedy, požívány jsouce v nepatrných dávkách, jak tomu jest při střídmém pití čaje, působí blahodárně: podporují dýchání i pocení, zahánějí spavost a rozveselují mysl; ve větších dávkách však podrývají zdraví.

Vedle jmenovaných dvou a ještě jiných sloučenin obsahují sušené listy čajové, zvláště listy starší, ještě také kyselinu tříselnou, která nálevu čajovému dodává přitrpklé, stahující chuti. Poněvadž ve vroucí vodě tato kyselina z listů čajových se uvolňuje, nesmějí se listy ve vodě ponechati déle nežli jen několik minut.

Aby se přitrpklost nálevu čajového napravila, jest v našich zemích zvykem, čaj sladiti cukrem a „sesilovati“ rumem; na Východě však pijí čaj obyčejně bez všelikých přísad.

Ačkoli pití čaje v Číně a v zemích sousedních sahá do dob pradávných a čajový nálev dlužno již od 6. století po Kr. považovati v Číně za nápoj lidový, do Evropy pronikla známost o čaji teprve v první polovici století 17., kdy jej nejprve u větší míře počali píti Hollanďané a Rusové, a to s počátku jakožto lék proti rozmanitým nemocem. V Londýně počali prodávati čaj v čajárnách roku 1660., v Paříži několik let potom.

Nyní vypijí v Evropě nejvíce čaje Angličané, Hollanďané a Rusové. V Anglii připadá na jednu osobu ročně něco přes 2 kg, v Hollandsku asi 1/2 kg, v Rusku asi 1/3 kg spotřebovaného čaje. V Rakousku obnáší spotřeba čaje ročně na jednu osobu průměrem asi 10 dkg.

Druhdy vyvážel se čaj do Evropy téměř výhradně z Číny. Ale asi od 40 let dováží se do evropských států větší část čaje z Vých. Indie, Javy, Japonska a Ceylonu, tak že vývoz z Číny pro Evropu určený obnáší sotva 20% veškeré spotřeby evropské; a zdá se, že čínský čaj bude čajem indickým, ceylonským a japonským ještě více zatlačen, poněvadž ve Vých. Indii, v Ceyloně, na Javě a v Japonsku pěstují čajovník mnohem racionelněji a upravují čaj pro obchod mnohem pečlivěji nežli v konservativní Číně. Většina čaje dováží se z Asie do Evropy po moři přes Londýn, Amsterodam a Hamburk. Část však dopravuje se jakožto čaj karavanní mnohem obtížnější cestou po souši, přes Kjachtu na Rus, zvláště do Nižního Novgorodu; odtud pak dováží se tento čaj též k nám pode jménem čaje ruského.

Na konec budiž učiněna krátká poznámka o falšování čaje: Falšování provádí se především tím, že listy již upotřebené znova se suší a různými barvivy i přísadami „napravují“. Často přimíchávají do pravého čaje sušené listy jiných rostlin, na př. listy kamejky lékařské (Lithospermum officinale L.), jahodníku (Fragaria vesca L.) a vrbiny úzkolisté (Epilobium angustifolium L.), kteroužto poslední rostlinu ruští sedláci, zejména v okolí vesnice Koperje blíže Petrohradu, za účelem falšování čaje docela pěstují.

Aby dodali špatnějším druhům čaje lepší vůně, Číňané listy čajové parfumují, pokrývajíce je čerstvými květy jasmínu, kamelie, gardenie a jiných libovonných rostlin. Ponechají-li se listy čajové asi 24 hodiny s řečenými květy ve styku, vssají z nich do sebe část vonných těkavých olejův a tím ovšem dostanou příjemnější aroma.

Nemáte oprávnění psát komentáře.