Durian1 cibetkový2 neboli batan (Durio zibethinus L.) jest statný, až přes 20 m vysoký strom, vnějškem podobný jilmu, z čeledi rostlin cejbovitých (Bombaceae), které mají z našich rostlin nejbližší příbuzné v slezích (Malvaceae). Střídavé, řapíkaté, podlouhle vejčité, poměrně malé, křehké listy jsou na rubu pokryty drobounkými, červenavě stříbrošedými šupinkami a bledožluté květy vyrůstají obyčejně ve svazečkách přímo z větví a kmene.
Složení květů jest takové: 5zubý kalich a pod ním 2-3listý kalíšek 5plátečná koruna, četné tyčinky na spodu nitkami srostlé v 5 svazků a svrchní, 5pouzdrý semeník sužující se v jednoduchou čnělku, která se ukončuje paličkatou bliznou.
Plody jsou podlouhle kulovaté, 5chlopní tobolky až zvíci lidské hlavy; tvrdé jejich oplodí jest hustě posázeno kuželovitými trny šedohnědé barvy, tak že se vnějškem poněkud podobají schoulenému ježku; vnitřek obsahuje v každém z 5 pouzder 1-4 semena velikosti holubích vajec, jež jsou obalena šťavnatou, nažloutlou dužninou. Pro tuto dužninu náležejí plody durianové k nejoblíbenějšímu tropickému ovoci, zvláště na ostrovech Malajských, z nichž rozšířil se strom durianový i do jiných horkých zemí.
Dr. Pavel Durdík vypravuje o plodech durianových ve svém díle „Pět let na Sumatře“ z vlastního názoru tolik: „Dužnina připomíná svou chutností bídnému pozemčanu pokrm bohův, nektar a ambrosii zároveň. Jednu velikou vadu má však durian: nanejvýš odporný sirovodíkový zápach, připomínající zápach česneku, shnilých vajec a čertova lejna. První dojem tohoto ovoce jest vždy odporný - pro ten nestoudný zápach. Máte-li durian v domě, celý dům je naplněn zápachem jako když se u nás čistí záchody a vyváží z domu hnůj. Neskonale příjemná chuť a čpavě smrdutý zápach jsou tu vtěleny v jednom bodu. Chutná nade vše pomyšlení - a zapáchá jako hnijící výkaly. Durian zdá se s počátku pro čich člověku až nesnesitelným, ale ochutnej ho - a shledáš, že je souhrnem všech dokonalostí, jež v ovoci jedlém vůbec lze nalézti. Má chuť něžně pikantní, neobyčejně vkusnou, se vzdáleným nádechem jakési nad míru jemné kořenné lahody. Těžko je vyjádřiti ty rozkošné chuti, jež budí na jazyku: je v tom i šampaňské i malina, i cukr i smetanový sýr, i mandle i libovonná vanilie ... Chuť durianu každý popisuje jinak - všickni mají pravdu a nikdo nemá pravdy ... Jemná chuť jeho jest pro jazyk a ústa totéž, co zvuky mistrovsky hraných houslí pro ucho ... Kdo jednou překonav počátečný odpor, ochutnal kousek durianu, nemůže jinak než prohlásiti jej za plod všech plodů, za krále ovoce rovníkového“...
S počátku jsou plody durianové zelené a bez zápachu. Posléze počnou žloutnouti a vydávati protivný zápach, což jest známkou, že dozrávají. V té době není radno zdržovati se pod stromy, poněvadž dozralé plody se stromu padají a mohly by člověka nebezpečně zraniti, ne-li dokonce usmrtiti. Jediný vzrostlý strom dává ročně až 200 plodů.
Nejlépe chutnají duriany dokud jsou úplně čerstvé, tudíž hned po spadnutí se stromu. Třetího dne už černají, kazí se a hnijí. Proto pro obchod trhají se nezralé.
Kromě dužniny poskytují plody durianové též semena, jež upražena chutnají jako jedlé kaštany neboli marony.
1Malajské jeho jméno, značící tolik co „ovoce trnové“, neboť duri = trn.
2Proto tak nazván, že se na něm rády zdržují a ovoce jeho rády požírají cibetky.
