dvoudomé. Prašníkové květy (F, F₂ a obr. 7 A) mají pravidelné, 4dílné okvětí a 4 široké, ploché tyčinky, které jsouce bez nitek přirůstají úplně k cípům okvětním a také tím jsou zajímavé, že místo obvyklých dvou pytlíčků mají celou řadu komůrek (d), z nichž každá, dozravši, otvírá se vlastní skulinkou. Vrcholový kvítek prašníkový každého trojkvětí (po případě pětikvětí) jest o něco větší nežli oba kvítky postranní a mívá namnoze místo čtyř 5-6 cípů okvětních a tolikéž tyčinek. Květy pestíkové (F₁, F₃ a obr. 7 B) mají též okvětí pravidelné, o něco menší a veskrze čtyřdílné; jejich spodní, dvěma plodolisty tvořený semeník jest vnořen do lůžka květní osy, obsahuje jediné, ve vnitřní masse sotva rozeznatelné vajíčko a nese na vrcholku přisedlou bliznu. Vrcholové kvítky každého trojkvětí jsou sice též o něco větší nežli kvítky postranní jako u rostlin prašníkových, ale mimo to sedí v paždí dvou listenců, které vrcholovým květům prašníkovým chybějí (obr. 7 А, В). Kromě uvedených 2 listenců jest ovšem každé trojkvětí květů pestíkových i květů prašníkových na spodu obdáno ještě 2 kožovitými, nízkými listeny.

Plod jest kulatá, bílá bobule zvíci bohatého hrachu (f), obsahující v lepkavé, rosolovité dužnině jediné semeno.

Dříve mělo se za to, že pyl z rostlin prašníkových na blizny rostlin pestíkových přenáší pouze vítr. Poněvadž však jeví se při květech některé vlastnosti, jež u rostlin anemofilních nikdy se nevyskytují (vůně, medovina, ježatý pyl), věnovala se opylení jmelí nová pozornost a poznalo se, že je obstarává hmyz, zejména některé druhy včel a much, poletujících časně z jara. Třebas byly kvítky málo nápadny, upozorňuje na sebe rostlina zdaleka již svým vnějškem. Ostatně v té ranní době, kdy jmelí kvete, nebývá na stromech ještě jiných nápadnějších květův a hmyz zalétá tudíž rád i k neúhledným kvítkům jmelí, které jej lákají zvláštní jablečnou vůní a poskytují