Na této straně začíná článek o rostlině:
Slanobýl obecný - Salsola kali [= Slanobýl draselný - Salsola kali]

ztenčených článkův a jest téměř bezlistá, anyť vstřícné listy jednotlivých článků jsou velice nizounké a pochvatě spolu srůstají. Drobounké kvítky, rozvíjející se až v srpnu a září, sedí v důlcích na spodu hořejších článkův a to po každé straně téhož článku ve společném důlku vždy 3, jsouce sestaveny do trojhranu (N). Mají dužnaté, nedělené okvětí (o), svrchní jednovaječný semeník, jehož jednoduchá čnělka jest na konci rozeklána ve 2 —3 blizny (n), a jednu nebo dvě tyčinky (a) skryté s počátku v okvětí, později však i s bliznami vyčnívající nepatrným, úzké skulince podobným ústím (F). Po zúrodnění blizen, jež děje se nejčastěji autogamicky, okvětí zhoubovatí a uzavírá nažku, jejíž semeno (z) má klíček okolo bílku podkovovitě zatočený.

Roste porůznu pouze na slaných půdách, ve vyschlých příkopech a na pastvinách v jižní Moravě, zejména v okolí Čejče, Hustopeče atd. Mnohem hojněji vyskytuje se však na mořských pobřežích, kde z něho (zvláště ve Francii) pálením dobývají sody. Na severu pojídají mladých větví jako salátu.

Rod 9. Slanobýl¹ obecný (Salsola¹ kali² L., Salzkraut - obr. 97) má jednoletý kořen a dužnatou, položenou nebo vystoupavou, rozkladitě větevnatou,

¹) Zdrobn. slovo lat. salsus = slaný, poněvadž roste nejraději na slaných půdách, zvláště na mořských pobřežích. Rusky slove солянка, pol. solówka.

²) Tak slove slanobýl arabsky; hebrej. kalah.