Na této straně začíná článek o rostlině:
Špenát zelní - Spinacia oleracea
Slanorožec bylinný - Salicornia herbacea [= Slanorožec rozprostřený - Salicornia prostrata]

Kvete v touž dobu a roste na podobných stanovištích a v týchž okresích jako předch., ale kromě toho též v Jičínsko-Boleslavsku, příbramských Brdech a v Plzeňsku.

Rod 7. Špenáť zelní (Spinacia oleracea L., Spinat - obr. 95) jest jednoletá nebo dvouletá bylina s přímou, až 1 m vysokou, obyčejně větevnatou lodyhou hustě porostlou měkkými, travozelenými, střídavými, řapíkatými, nejčastěji trojhranně hrálovitými listy, které čím výše se súžují, takže na vrcholku jsou kopinaté a celokrajné. Květy, rozvíjející se od máje až do září, jsou 2domé, čímž liší se špenát ode všech ostatních rodů tohoto řádu.

Prašníkové kv. (A) sedí v úžlabních klubičkách a na konci lodyhy, tvoříce dohromady dlouhý přetrhovaný klas, pestíkové (B) sedí pouze v paždí listů. Prvé (F) mají 4—5dílné, zelené okvětí a 4—5 vyniklých tyčinek, které dozravše pružně se vymršťují; druhé (F₁) mají okvětí nezřetelně 4zubé a svrchní, kulatý semeník

se 4 čnělkami. Plod jest nažka těsně zaobalena ztvrdlým, vytrvalým okvětím; klíček semenní (z) jest kruhovitě stočen jako u merlíků.

Opylení obstarává namnoze vítr. Zajímavo, že na poIi hustě posetém špenátem urodí se asi 2kráte tolik rostlin prašníkových jako pestíkových.

Špenát pochází z Persie; v 15. století dostal se přes Arabii do Španěl a odtud rozšířil se dále po Evropě.

Pěstuje se často v zelných zahradách pro potřeby kuchyňské a to ve dvou odrůdách, jakožto:

α) Š. zimní neboli trnitý (S. spinosa² Mönch), jehož zuby okvětní na nažkách vyrůstají v trny a hořejší listy jsou podlouhlé, na spodu klínovité.

β) Š. letní neboli bezbranný (S. inermis Mönch), jehož zuby okvětní na nažkách nevyrůstají v trny a hořejší listy bývají na spodu obyčejně hrálovité.

Rod 8. Slanorožec³ bylinný (Salicornia³ herbacea L., Glasschmalz - obr. 96) jest 1letá bylina od jiných rostlin vnějškem snadno poznatelná. Má totiž dužnatou, lysou, 1—3 dm vysokou, hned od země ve vstřícné větve bohatě rozvětvenou lodyhu, která se skládá i s větvemi z krátkých, ke spodu

¹) Lat. spinacia, řec. σπινάκιον čes. špenát, rus. спннатъ, slovin. špinača, chorv. spanač, vlask. spinace, šp. espinaca, něm. Spinat atd. pochází vesměs od perského jména této byliny ispanу, arab. esbanach.

²) Lat. spinosus = trnitý; spina = trn. Někteří odvozují — ovšem neprávem — od těch trnů i název spinacia.

³) Ze stfranc. názvu salicor. — Někteří odvozují též od lat. sal = sůl + cornu = roh, vzhledem k tomu, že roste na slaných půdách a má větvičky podobné růžkům. Srovn. též pol. soligór, chorv. solujača, rus. сольникъ.