Na této straně začíná článek o rostlině:
Přeslička lesní - Equisetum silvaticum [= Přeslička lesní - Equisetum sylvaticum]
Přeslička luční - Equisetum pratense

vysoké, jako malík tlusté, slabě rýhované a pochvy na nich velice sblížené, rozeklané v 20—40 tmavohnědých zubů, zašpičatěných v dlouhé osiny. Válcovitý, na vrcholku tupý klas dosahuje někdy až 1 dm délky. Lodyhy letní (jalové) bývají až přes 1 m vysoké, jsou 12 —20žebré a zpravidla jako sloň bílé; větve jejich jsou vždy jednoduché, 6—8hranné, později často převislé.

Jsouc též druhem značně proměnlivým, roste nejraději v jílovité půdě na březích vod a v lesních bažinách.

V Čechách však jest vzácná: bylať tu pozorována pouze v severní části (Děčín, Č. Lípa, Georgswalde, Rumburk, Hrubá Skála u Turnova) a u Libušina (mezi Kladnem a Smečnem). Na Moravě roste porůznu hlavně v části východní a severovýchodní, ve Slezsku zvláště v části těšínské.

3. P. lesní (E. silvaticum L. — obr. 917) má sice též lodyhy dvoje: plodné a jalové jako oba druhy předch., avšak plodné lodyhy jsou jen s počátku žlutavé nebo hnědé a jednoduché, později, když klasy jejich vyprášivše výtrusy zaniknou, zezelenají a pod pochvami vyženou přesleny větviček, tak že se potom podobají lodyhám jalovým. Ostatně jsou pochvy plodných (jarních) lodyh veliké, nadmuté, ve 3—5 červenohnědých, suchomázdřitých uštů rozeklané, klasy válcovité, nahoře tupé. Jalové (letní) lodyhy jsou tmavozelené, až přes ½ m vysoké, pod pochvami velice drsné, na vrcholku obyčejně nící; chabé, obloukovitě

převislé, 4hranné, hladké větve přeslenů se většinou opět přeslenovitě rozvětvují, čímž nabývá rostlina sličného vzezření.

Roste ve stinných, vlhkých lesích, zvláště v hornatějších krajinách.

4. P. luční (E. pratense Ehrh. — obr. 918) má na plodných, nahnědlých nebo žlutavých, 1—2 dm vysokých, válcovitým, žlutohnědým nebo červenavým klasem zakončených lodyhách bledé, kornoutovité pochvy rozeklány v 8—13 přihnědlých, na okraji široce bělomázdřitých zubů a pod pochvami buď