Na této straně začíná článek o rostlině:
Přeslička polní - Equisetum arvense [= Přeslička rolní - Equisetum arvense]
Přeslička obrovská - Equisetum maximum [= Přeslička největší - Equisetum telmateia]

1. Přeslička¹ polní (Equisetum² arvense L., Schachtelhalm, Kannenkraut — obr. 915) zachovává se černým, článkovaným, hluboko v zemi vodorovně nebo šikmo uloženým, rozvětveným oddenkem (R), z něhož každého roku vyhání dvoje rozdílné lodyhy: záhy na jaře lodyhy plodné (A), později lodyhy jalové (B). Plodné lodyhy jsou jednoduché, dužnaté, nerýhované, 1-2 dm vysoké, barvy žlutavé nebo pleťové. Pochvy jejich (p), vzniklé srůstem 9-12 blanovitých, hnědých listův a tudíž na hořejším okraji v 9-12 kopinatých zubů rozeklané, jsou kornoutovitě nadmuté. Na vrcholku lodyhy sedí válcovitý, ku konci súžený, nicméně tupý klas, o jehož složení pověděno ve znacích povšechných. Když tento klas dozrál a výtrusy (s-s₂) z jeho výtrusnic (v) se vyprášily, lodyha plodná zahyne. Brzy po té vyrostou z jiných větví oddenkových letní lodyhy jalové, slabší, ale vyšší a tužší, zelené, přeslenatě rozvětvené. Jsouce 9—12žebré, mají pochvy

10—16zubé, přitisklé, zelené, kdežto větve jejich, buď jednoduché nebo opět přeslenovitě se rozvětvující, jsou 4—5hranné a mají pochvy nejčastěji 4zubé.

Roste jako těžko vyhubitelná plevel hojně na polích, pastvinách i v lesích. Jest druhem značně proměnlivým, tak že jí někteří botanikové rozeznávají několik odrůd.

Letní lodyhy, jsouce zvláště v pokožce proniknuty kysličníkem křemičitým, hodí se dobře k drhnutí dřevěného i kovového nádobí.

Na oddenku vyvinují se někdy podzemní hlízky (R), jež žerou rádi vepři. — Odvar zelené vnati odporučuje Kneipp zejména pro „vyčištění" žaludku a proti chorobám močového měchýře.

2. P. obrovská (E. maximum Lamk, E. telmateja³ Ehrh., E. eburneum⁴ Schreb. — obr. 916) vyhání z podzemního oddenku jako druh předch, na jaře jednoduché lodyhy plodné (B), které později zahynou, během léta pak rozvětvené lodyhy jalové (A). Plodné, bělavé nebo špinavě pleťové lodyhy jsou až 3 dm

¹) Kdežto české a chorv. jméno (preslica) vztahuje se na způsob rozvětvení, polské skrzуp (srovn. skřípati) ukazuje na drsnost lodyh, pocházející od kysličníku křemičitého, a rus. хвощъ полевой jest přizpůsobeno k lat. Equisetum (viz pozn. násl.). Mimo to však říkají Poláci místy též przęślica.

²) Slož. z lat. equus = kůň + seta = žíně, vzhledem k tenkým a hustým větvičkám některých druhů.

³) Řec. τελματεΐος = rostoucí v bažině (τέλμα).

⁴) Lat. eburneus = ze sloni udělaný.