Na této straně začíná článek o rostlině:
Jalovec virginský - Juniperus virginiana
Zerav (rod) - Thuja

Všecky části rostliny páchnou, rozemnuty byvše, nepříjemně pryskyřicí a jsou jedovaty. Z mladých letorostů a vrcholků větví vyrábějí v lékárnách chvojkovou tinkturu. Odvar z větviček a listů chvojkových jest známým, značně nebezpečným prostředkem abortivním.

Ve větvích chvojky a ještě jiných druhů jalovce cizopasívá podhoubí rzi chvojkové (Gymnosporangium sabinae Wint.), od čehož větve na některých místech naduřují; posléze na těchto místech trhá se kůra a provalují se z ní oranžové až hnědé, kuželovité polštářky, jež za deštivého počasí zrosolovatí, později však seschnou a zanechají po sobě jen nepravidelné jizvy. Tyto polštářky (plodnice) obsahují přečetné stopkaté, dvoubuněčné výtrusy, které přezimovavše, vytvářejí na jaře nové podhoubí, ale jen tehdy, dostanou-li se na listy hrušky obecné (Pirus communis L.). Více o tom viz na str. 554 ve sv. II. a pak v Slovníku terminolog. ve sv. I. pod heslem Choroby rostlin, odst. A V 3, kdež podán i obrazec.

4. J. virginský (J. virginiana L. — obr. 900) jest namnoze vzrůstu stromovitého, maje přímý kmen a šikmo odstálé, kuželovitou korunu skládající větve, porostlé šupinatými, těsně přitisklými, střechovitě se kryjícími listy; nicméně vyskytují se, zejména na mladých rostlinách a neplodných výhoncích, též listy jehlicovité, pichlavé, po 3 v přeslenech. Kulovato-vejčité, ze 4 šupin tvořené, temně nachové, modře ojíněné plody stojí na svých stopkách přímo.

Jest domovem v sev. Americe, odkudž v 2. polovici 17. století zaveden byl též do střední Evropy, jejíž podnebí zcela dobře snáší. U nás pěstuje se v sadech spíše pro okrasu nežli pro užitek. Červenohnědé, vonné, poměrně lehké, ale pevné dřevo hodí se zvláště k obkládání lepších druhů tužek (Bleistiftcedr) а k hotovení doutníkových krabic. K tomu cíli dováží se z Ameriky.

Rod 2. Zerav (Thuja¹, Lebensbaum) má prašníkové květy podobné jako jalovec, avšak pestíkové šištice z několika párů vstřícných, později zdřevnaťujících šupin a v paždí těchto po dvou vajíčkách. Listy jsou šupinovité,

¹) Od řec. θύω = obětuji; vonného dřeva některých druhů užívalo se druhdy jako kadidla.