Na této straně začíná článek o rostlině:
Zerav západní - Thuja occidentalis

vstřícné, k větévkám přitisklé. V naší květeně nevyskytuje se samorostle ani jediný druh, ale v sadech, na hřbitovech a v zahrádkách sázejí se zhusta některé druhy cizí. Jsou to zejména:

1. Zerav západní (Thuja occidentalis L. — obr. 901) — jest nižší strom jehlancovitého vzrůstu, řidčeji keř, jehož větve, složené z postranních, 2řadě rozestavených, plochých, na svrchní straně tmavozelených, na spodu světlozelených větviček, stojí většinou v rovnovážných polohách. Vstřícné listy (L) jsou šupinovité, ve 4 řadách k větvičkám přiložené, kraji svými střechovitě se kryjící a mají - alespoň ty, které jsou ploché - na hřbetě žláznatý, posléze splasklý hrboulek.

S morfologického stanoviska jsou listy zvláště tím zajímavé, že jich jsou tři druhy: ty, které sedí na svrchní, ke slunci obrácené straně větviček, jsou tmavozelené a bez průduchů, kdežto listy na spodní, od slunce odvrácené straně větviček jsou světle zelené a mají četné průduchy; ony listy pak, které sedí po stranách větví, objímajíce sedlovitě jejich hrany, jsou na té polovině, která jest obrácena ke slunci, tmavozelené a bez průduchů, na druhé polovině však světlozelené a s průduchy. - Jen tyto postranní, sedlovitě ohnuté listy chovají v paždích svých pupeny. V zimě se zbarvují listy do hněda, na jaře však opět zezelenají.

Kvítky spočívající na konci postranních větviček jsou jednodomé. Prašníkové jsou podobné jako u jalovců, pestíkové (F) připomínají malé šištice, složené ze 3—4 párů vstřícných šupin, v jejichž paždí sedí po dvou vajíčkách. Nejspodnější a někdy i nejsvrchnější pár šupin bývá však jalový, v paždí svém vajíček nechovaje. Po opylení šupiny záhy zdřevnatí (f) a z vajíček vyvinou se křídlatá semena; dozravše, šištice (f₁) se rozchlipují a semena roznáší pak vítr po okolí.

Semena obsahují klíček pouze se 2 dělohami. Zajímavo, že mladinká rostlina vytváří nejprve listy jehlicovité a teprve později větvičky s listy šupinovitými (obr. 902).

Zerav západní tvoří ve své vlasti — sev. Americe — místy celé lesíky. Byv do Evropy (nejprve do Francie) zaveden okolo r. 1566, sázívá se nyní