![]() | |
Úvod | Herbář Wendys |
Fr. Polívka: Názorná květena zemí koruny české, svazek 4, strana 637:
Na této straně začíná článek o rostlině:(v hranaté závorce je uvedeno jméno příslušné rostliny dle současného pojetí)
|
<<< Předchozí stránka Další stránka >>> |
se pryskyřice, kterou v M. Asii, vlasti tohoto smrku, sbírají pod jménem »sapindových krůpějí.« 4. S. omorika1 (P. Omorica1 Pančić - obr. 890) liší se od druhů předch hlavně jehlicemi, které jsou asi 1 cm dlouhé, dosti ploché, na vnější (spodní straně leskle zelené, na vnitřní (svrchní) bělavě ojíněné, tak že připomínají zbarvením nemálo jehlice jedle, ale ovšem obrácené spodní stranou nahoru. Šišky, visící na koncích větví, jsou vejčité, elliptičné, pouze 3—5 cm dlouhé. Celkový vzrůst jest štíhle jehlancovitý, anyť větve, z kmene vyrůstající, poměrně slabé, jsou většinou sehnuty dolů, často až k samé zemi. Tvoří menší lesy v Bosně a Srbsku, kde teprve r. 1875 na něj upozornil srbský botanik Pančić. Rod 4. Modřín2 evropský (Larix3 decidua4 Mill., L. europaea DC., Pinus5 larix L., Lärche - obr. 891) jest ze všech našich jehličnatých stromů jediný, 1) Tak jej nazývá lid v Srbsku. 2) Srovn. s pol. modrzew, modrzeń, rus. модерево. Předkové naši mu říkali dřín (Mattholiův Herbář str. 27) a na Moravě jej dosud tak jmenují. 3) Vyskytuje se již u Plinia; kmen slova toho neznám. 4) Lat. decidnus = opadavý. 5) Viz pozn. na str. 612. |
<<< Předchozí stránka Další stránka >>> |
![]() |
Pokud se obrázek dotyčné rostliny nanechází na této stránce, takřka jistě jej najdeta na stránce předchozí nebo následující. |
<<< Předchozí stránka Další stránka >>> |