Na této straně začíná článek o rostlině:
Smrk bílý - Picea alba [= Smrk sivý - Picea glauca]
Smrk černý - Picea nigra [= Smrk černý - Picea mariana]
Smrk východní - Picea orientalis

rostů (A) a jsouce plny růžových vajíček, dosahují posléze velikosti hrachových zrnek. Larvy z vajíček se líhnoucí rozlézají se po větvích: samičí zabodávají se do kůry a dospívají bez proměny, samčí usazují se na jehlicích a jsouce pokryty jemným bílým štítkem, proměňují se posléze v droboulinký okřídlený hmyz (a). Rozmnoží-li se puklice hroznovitá, může někdy mladý strom úplně zničiti.

Časné žloutnutí a hromadné opadávání jehličí zaviňuje vedle jiných druhů hlavně rez Chrysomyxa abietis; hnilobu dřeva urychluje podhoubí týchž hub, jež uvedeny byly u sosny (str. 621).

Co do geologického stáří spadá první objevení se rodu smrků asi do téže doby jako u sosny. Za praotce jeho u nás dlužno totiž počítati smrk prvotní (Picea protopicea Velen.), jehož otisky vyskytují se v českém útvaru křídovém. Otisky nynějšího smrku obecného objevují se ovšem poprvé až v pliocenu. Dle výzkumů J. Conwentze jest jantar přeměněná pryskyřice předvěkých smrků jantarových (Picea succinifera Göpp.), které rostly též v době třetihorní.

Z cizozemských smrků, sázených u nás někdy v sadech pro okrasu, buďtež pouze uvedeny:

1. S. bílý (Picea alba Link, Schimmelfichte — obr. 888 A), u nás nevysoký strom husté větevnatý, nižšího vzrůstu nežli je smrk obecný, s kratšími a hrubšími, čtyřhrannými jehlicemi, jež označeny jsou 4 bílými proužky, a s převislými, světle hnědými, pouze 3—4 cm dlouhými šiškami, jehlice mezi prsty rozemnuté příjemně voní. Jest domovem v sev. Americe.

2. S. černý (P. nigra Link, Schwarzfichte — obr. 888 B) má černavou kúru, tmavozelené, na svrchní straně sivé jehlice a hnědočervené, vejčité, jenom asi 3 cm dlouhé šišky. Ostatně podobá se nižším vzrůstem a vnějškem druhu předch., jehličí jeho však není vonné Jest též domovem v Sev. Americe.

3. S. východní (P. orientalis Lk, Sapindus-Fichte — obr. 889) má velice husté, jen 5—10 mm dlouhé, nápadně lesklé, jako fermeží povlečené jehlice, které svrchní stranu větvi dokonale pokrývají, a válcovité, pouze 6— 8 cm dlouhé, visuté šišky s šupinami na okraji docela hladkými. Z vrcholků mladých větví roní