Užitek jedle jest podobný užitku sosny. Dřevo však jest pevnější a dá se pěkně hladiti, proto se hodí i k jemnějším pracím řemeslnickým. Zejména hodí se dřevo z mladších kmenů na smyčcové nástroje hudební (kremonské housle).

Škůdců z říše živočišné má jedle oproti jiným jehličnatým stromům velice málo.

Kromě několika brouků, na př. klikoroha borového a lýkožrouta modřínového, pak housenek lišaje borového, bekyně sosnové a larev pilořitek, o nichž vších stala se již zmínka mezi škůdci borovice, zasluhují zmínky zvláště dva broučci, kteří pouze na jedli žijí, jiným jehličnatým stromům se vyhýbajíce. Jsou to:

1. Lýkožrout křivozubý (Bostrychus curvidens — obr. 875) — jen 3 mm dlouhý druh barvy černé nebo hnědé, mající na okraji zadní prohlubinky krovek několik zoubků, z nichž dva bývají háčkovitě zakřiveny. Vyhlodává pod korou vodorovné, 2ramenné chodby mateřské s četnými tenkými, dlouhými chodbičkami dceřinnými. Jest ze všech brouků jedlovým lesům nejnebezpečnější.

2. Smolák jedlový (Pissodes piceae — obr. 876) — podobá se úplně smoláku páskovanému (obr. 851), dělá si však pod korou chodby nepravidelné, namnoze hvězdovitě se rozbíhající.

Z chorob, jež zaviňují cizopasné houby, zasluhují zmínky:

1. Prášilka jedlová (Aecidium elatinum) — cizopasíc jakožto podhoubí v mladém dřevě i kůře kmenův a silnějších větví, jest příčinou, že na nich vznikají hlízovité, často značně veliké, rakovinné nádory.

2. Štěrbině jedlová (Hysterium nervisequium) cizopasí v jehlicích, od čehož jehlice hnědnou a hromadně opadávají. Jest zvláště mladým stromkům nebezpečná.