Na této straně začíná článek o rostlině:
Jedle Nordmannova - Abies Nordmanniana [= Jedle kavkazská - Abies nordmanniana]
Jedle sibiřská - Abies sibirica

3. Hnilobu dřeva zaviňuje podhoubí týchž hub jako u borovice (str. 621).

První stopy nynější jedle bělokoré (A. alba Mill.) vyskytují se teprve v pliocenu, ačkoli jiné druhy rodu jedlí sahají bezpochyby až do útvaru křídového jako rod smrků.

Z velikého počtu cizích jedlí, z nichž mnohé i naše podnebí snášejí a někdy v sadech jako stromy okrasné bývají pěstovány, buďtež uvedeny pouze tyto:

1. Jedle Nordmannova¹ (A. Nordmanniana Lk) — má podobné jehlice jako j. bělokorá (na konci vykrojeny, na rubu se 2 bílými proužky), ale namnoze trochu delší a hustší, na starších větvích nepravidelně 2řadé, na mladých hustě směstnány a ku předu namířeny. Také větve jsou hustší nežli u naší jedle, poněvadž kromě obou normálních větviček, pravé a levé, ve které mladé větve se rozvětvuji, vyrůstá ještě třetí větvička na spodní straně. Šišky shodují se úplně se šiškami jedle bělokoré.

Jsouc domovem na Krymu a v Kavkaze, pěstuje se od r. 1848. též ve střední Evropě, ovšem dosud hlavně jen ojediněle v sadech jako strom okrasný, poněvadž vytváří, počínajíc nízko nad zemí, pravidelnou, jehlancovitou korunu.

2. J. sibiřská neboli pichta (A. sibirica Ledeb., A. Pichta Forb.) podobá se též velice j. bělokoré, má však větve slabší, jehlice užší a kratší, nezřetelně 2řadé, spíše skoro 4řadé, světlohnědé pupeny potaženy lesklou pryskyřicí a válcovité, 6—10 cm dlouhé šišky před uzráním šedomodré, s listeny buď úplně mezi šupinami skrytými nebo jen krátkou špičkou vyčnívajícími. Rozemnuté větvičky příjemně voní.

1 ) Ku poctě Alex. Nordmanna, prof. a ředitele botanické zahrady v Oděse, jenž ji objevil na Kavkaze. Zemřel r. 1866 v Helsingsforsu.