Jednodomé květy, objevující se ve vrcholku koruny poprvé na stromech 60—70letých koncem dubna nebo v květnu, jsou podobného složení jako u borovice (str. 613). Květy prašníkové (F), as 1 cm dlouhé, žlutavé barvy, jsou nahloučeny na spodní straně hořejší části loňských větévek (A), vyrůstajíce z leskle hnědých pupenů v úžlabích listů. Skládají se z pouhých tyčinek (a), přirostlých ke společné ose, jejichž dvoupytličné prašníky pukají na příč. Pylová zrnka (m) jsou opatřena dvěma měchýřky jako pylová zrnka borovic, aby je vítr mohl snadněji roznášeti. Když se vypylily, prašníkové květy opadají a zbývají po nich potom ještě dlouhou dobu malé, hnědé pohárky (A, n).

Květy pestíkové vyrůstají na svrchní straně loňských větví (B) zrovna na vrcholku v podobě červenavě fialových, válcovitých, asi 1½ cm dlouhých šištic. V paždí velikých podpůrných listenů (P, b) sedí poměrně malé šupiny plodní (p) a na nich dvě nahá vajíčka. Po opylení vyvinou se z vajíček křídlatá semena a šupiny plodní značně se zveličí (P₁, p), kdežto listeny (P₁, b), s počátku mnohem větší nežli plodní šupiny, ve vzrůstu příliš nepokročivše, přečnívají šupiny jen svými špičkami. Do podzimu jsou šišky úplně vyvinuty, měříce 12—16 cm; změnily sice barvu do zelenavohněda, ale stojí dosud přímo "jako svíčky" (C). V říjnu nebo listopadu počnou se zralé šišky rozpadávati v ten způsob, že s nich opadává od vrcholku počínajíc šupina po šupině a tudíž i semeno po semenu, až z celé šišky nezbude leč vřeteno, k němuž šupiny byly přirostlé (D). Semena (f), opatřená blanitým křídlem, aby je mohl vítr lépe roznášeti, obsahují v olejnatém bílku klíček s několika dělohami (f₁).

Jedle roste zvláště v hornatějších polohách téměř po vší Evropě, vytvářejíc namnoze krásné lesy. Ve vyšších a severnějších polohách se jí však nedaří, anať oproti silným mrazům jest dosti choulostivá.