Na této straně začíná článek o rostlině:
Limba - Pinus cembra [= Borovice limba - Pinus cembra]
Vejmutovka - Pinus strobus [= Borovice vejmutovka - Pinus strobus]

pravým úhlem; dozravše jsou lesklé, barvy žlutohnědé. O podpůrných listenech v šišticích a o blanitých křídlech semen (f) platí, co pověděno u b. lesní.

Vytvářejíc v jižnějších zemích na př. ve Štýrsku a Dol. Rakousích mohutné „černé" lesy, u nás sázívá se v novější době v sadech a lesích celkem zřídka. Dává podobný užitek jako b. lesní.

4. Limba¹ (P. cembra² L., Zirbelkiefer, Arve — obr. 869) jest sosna nižšího vzrůstu, dosahující 6—10 m výšky, s korunou kuželovitě vejčitou, nahoře zaokrouhlenou, později nepravidelnou. Mladé letorosty pokrývá rezavě žlutá plsť, čímž liší se tento druh ode všech ostatních. Tuhé, tmavozelené, 6—12 cm dlouhé, na průřezu trojhranné listy skládají 5četné svazečky a opadávají teprve po 5 létech. Květy jsou podobné jako u druhů předch. Krátce vejčité, přímé šišky však mají štítky na konci tlustých šupin poměrně malé a obsahují semena bezkřídlá (p, f), s tlustou slupkou a jedlým jádrem, podobná drobným lískovým oříškům. Zralé šišky se nerozchlipují, opadávajíce se stromu se všemi svými semeny. Na zemi se posléze rozpadávají a semena se z nich uvolňují.

Rostouc hlavně v Alpách, Karpatech a na Urále, u nás jest stromem vzácným. Nalézti ji možno na př. na vrcholku Boubína u Vimberka, kde tvoří lesíček, na vrcholi Söningra u Krumlova, u Sv. Tomáše v Šumavě, u hradu Lipnického, blíže Něm. Brodu a j. Kvete v máji.

Olejnatá semena jsou jedlá, proto je v jižní Evropě jakož i v Sibiři (zvláště v gubernii Tomské) sbírají; v Italii je prodávají vedle semen piniových pod jménem »pinioli«.

5. Vejmutka³ (P. strobus⁴ L., Weimutskiefer, Strobe — obr. 870) dosahujíc až 35 m výšky, jest na kmeni a starších větvích šedá a velice dlouho hladká: teprve po 20—30 letech objevují se na kůře kmene trhliny. Světlozelené listy v 5četných svazečkách jako u druhů předch. jsou velice jemné, 8—14 cm dlouhé, po 2—3 letech opadávající. Šedohnědé, válcovito-vřetenovité, přes 1 dm dlouhé, převislé šišky, mající poměrně tenké, řídké šupiny, připomínají vnějškem poněkud šišky smrkové. V paždích šupin sedí křídlatá semena (f), kteráž ze zralých, rozchlipených šišek vypadávají a vítr je roznáší po okolí.

1 ) Slove tak i v jiných řečech slovan., na př. v polštině a chorvatštině. Někteří odvozují od střněm. limboum, nněm. leimbaum.

2 ) Tak zovou ji v sev. Italii.

3 ) Evropané si jí v sev. Americe poprvé důkladněji povšimnuli na statcích lorda Weymutha.

4 ) Řec. στρόβος (lat. strobus) = kužel, vzhledem k šiškám. Plinius zval tímto jménem limbu.