Podpůrné listeny šištic jsou v době květu asi tak dlouhé jako šupiny plodní — kdežto u b. lesní jsou již v této době mnohem kratší — a šupiny plodní jsou zbarveny do fialova. Kratičce stopkaté nebo skoro přisedlé, trochu lesklé šišky (C) rovnovážně až šikmo odstávají. Kosočtverečné štítky plodních šupin mají šedý pupek obrouben tmavším prstenem. Blanitá křídla semen (f) jsou jen asi 2kráte tak dlouhá jako semena. Oproti b. lesní chybí b. horské kůlový kořen.

Rozeznávají se jí dvě odrůdy, jež někteří považují za samostatné druhy:

a) B. bahenní (P. uncinata¹ Ram., P. uliginosa² Neum., Hackenkiefer, Latsche, Spirke) — jest strom jehlancovitého vzrůstu, 10—20 m vysoký, u nás však namnoze mnohem nižší, šikmo vystupující, křivolaký stromek o dlouhých přízemních korunatých větvích, ve vyšších polohách též keř. Vejčité šišky (obr. 867 D) jsou nesouměrné, anyť štítky na sluneční straně jsou vypouklejší, hrboulovité (b) nebo hákovité (b₁).

Roste na rašelinách v Šumavě, horách Krušných, na Třeboňsku a na »mechovém jezeře« u Rejvízu ve Slezsku.

¹) Lat. uncinatus = hákovitý.

²) Lat. uliginosus = rašelinný.