Na této straně začíná článek o rostlině:
Borovice horní - Pinus montana [= Borovice kleč - Pinus mugo]

d) Z roztočů nejčastější bývá drobounký roztoč borový (Phytoptus pini — obr. 865 с), který vytváří na větvích kulovaté, drobné nádory.

Z chorob borovice, jež zaviňují cizopasné houby, buďtež uvedeny:

1. Rez puchýřkatá (Peridermium pini) — cizopasí jako podhoubí ve větvích a jehlicích. Fruktifikujíc proráží kůru a vytváří červenavě bledožluté, 4—8 mm široké puchýře (obr. 865 a) často u větším počtu hustě pohromadě. Posléze tyto puchýřky pukají a vysypávají se z nich výtrusy v podobě oranžového prášku. Dostanou-li se výtrusy na listy některých druhů starčku, zejména starčku obecného (Senecio vulgaris — str. 506 ve sv. III.) a st. lesního (Sen. silvatica — str. 507 ve sv. III.), vyvinou nové podhoubí.

Na jehlicích vytváří rez puchýřkatá měchýřky mnohem drobnější, jen 2—3 mm dlouhé (a₁). Ze tím zejména mladé borovice velice trpí, rozumí se samo.

2. Štěrbině borová (Hysterium pinastri) cizopasíc v jehlicích, vytváří na nich posléze podlouhlé, černohnědé puchýřky (obr. 865 b) a jest příčinou, že jehlice záhy hromadně opadávají. Jest nebezpečna zvláště mladým stromkům.

3. Ve větévkách mladých stromků řádívá podhoubí rzi zvané Caeoma pinitorquum, následkem čehož se větévky zkrucují a odumírají.

4. V kořenech a kmenech cizopasí často podhoubí václavky (Agaricus melleus L., Hallimasch — obr. 866) a kořenokazu borového (Trametes radiciperda), jež obě způsobují předčasnou hnilobu dřeva. Více o nich pověděno ve sv. I. pod heslem Choroby rostlin odst. А VI.

Co týká se geologického stáří rodu borovic, dlužno uvésti, že u nás rostly sosny už za doby křídové, jak o tom svědčí otisky s. nejdelší (P. longissima Velen.) a s. brázdité (P. sulcata Velen.).

2. B. horní neboli kosodřevina¹ (P. montana Mill., Knieholz - obr. 867) jest strom jehlancovitého vzrůstu, u nás však zpravidla keř, který se hned od země rozvětvuje v položené, namnoze hadovitě zprohýbané, konci svými vystupující větve. Listy jsou asi 3 cm dlouhé, často srpovitě prohnuté, poměrně hustší a těsněji k větvím přiložené nežli u b. lesní, barvy po obou stranách tmavozelené. Opadávají s větví teprve po 5 i více letech.

Květy objevují se na stromech často již 10-15letých a to v měsíci červnu, někdy však až v červenci. Prašníkové květy — jež někdy pozorovati lze na stromě výhradně — jsou zcela takové jako u b. lesní; ale bývají četnější, tak že celé květenství jest poměrně větší a tlustší (A). Šištice (květy) pestíkové, vyrůstající na vrcholku letorostů (В), bývají nejčastěji pohromadě dvě, zřídka tři nebo čtyři.

¹) I v pol. tak slove (kosodrzewina), vzhledem ku křivým (kosým) větvím.