Na této straně začíná článek o rostlině:
Ostřice zaječí - Carex leporina [= Ostřice zaječí - Carex ovalis]

kové (F), v horní části pestíkové (F₁). Kopinaté, uvnitř ploché, vně vypouklé, žebernaté, sivé měchýřky plodní (f), zdéli nebo delší svých pluch, súžují se nahoře v dvouklaný zobánek a jsou po stranách vroubeny širokými, brvitě pilovitými křídly, sahajícími téměř od spodu až ke špičce zobánku.

Roste ve světlých lesích, v křovinách a na horních bažinatých lukách. Kvete v dubnu a máji.

Pozn. Vedle typického tvaru, jak byl popsán, vyskytují se u nás ještě dvě odrůdy, které považují někteří botanikové za samostatné druhy. Jsou to:

α) O. zkřivená (C. curvata Knaf) - má listy namnoze užší, pluchy bledě rzivohnědé, na hřbetním nervu zelené, kopinaté měchýřky travozelené; křídlovitá obruba měchýřků sahá jako u typického tvaru skoro od spodu až ke konci zobánku.

β) O. Sehreberova (C. Schreberi¹ Schrank) — jest útlejší obou předch., má listy jen asi 1 mm široké, klásky přímé, neprohnuté, pluchy hnědé a podlouhlo-vejčité, červenohnědé měchýřky (obr. 776 fy) s křídlovkou obrubou, která sahá sice též až na konec zobánku, ale začíná teprve asi v polovici plodu.

53. O. zaječí² (C. leporina² L., C. ovalis³ Good. — obr. 777) vyhání z trsnatého, bezvýběžkatého oddenku krátké, přímé, listnaté výhonky a přímá nebo vystoupavá, 2—5 dm vysoká stébla, která mají na spodu tuhé, čárkovité, asi 3 mm široké, poměrně krátké, květenství nepřerůstající listy, výše však jsou bezlistá, tupě trojhranná, hladká nebo jen trochu draslavá, travozelená a nesou na vrcholku několik (nejčastěji 5—6) vejčitých až podlouhlých, v podlouhlý, namnoze laločnatý klas zblížených, přisedlých klásků. Jsouce podepřeny šupinovitými listeny, klásky obsahují v paždí dolejších pluch květy prašníkové (F₁), v paždí hořejších pluch květy pestíkové (F). Z posledních vyvinují se přímé, vejčité, dosti ploché měchýřky (f) se širokou křídlovitou obrubou, súžené znenáhla v 2zubý zobánek. Pluchy jsou s počátku vejčité, později rostouce více do šíře skoro trojhranné a při tom špičaté, asi tak dlouhé jako plodní měchýřky, barvy žlutavohnědé, na hřbetním nervu zelené, na okraji bělomázdřité.

Roste hojně na mokrých lukách, v bažinách a v lesích. Kvete v máji a červnu.

Pozn. Pořídku vyskytuje se odrůda s listy trochu chabými, delšími, vrcholku

¹) Ku poctě J. Schreber-a, žáka Linnéova, prof. botaniky v Erlangách. Zemřel 1810.

²) Klasy ze zblížených klásků mají jakousi podobnost se zaječími tlapkami.

³) Lat. ovalis = vejčitý.