Na této straně začíná článek o rostlině:
Ostřice ježatá - Carex echinata
Ostřice šedivá - Carex canescens [= Ostřice šedavá - Carex canescens]

stébla dorůstajícími, s klásky trochu oddálenými a pluchami zelenavými nebo žlutavobílými — o. stříbropluchá (C. argyroglochin¹ Horn. sp.).

54. O. ježatá (C. echinata Murr., C. stellulata² Good. — obr. 778) vytváří jako předch. z bezvýběžkatého oddenku trsy přímých, krátkých listnatých výhonků a tupohranných, hladkých, dole listnatých, 1—3 dm vysokých stébel. Listy jsou čárkovité, as 3 mm široké, šedozelené. Dosti zblížené klásky, v počtu 3—5, sedící v paždí nepatrných, šupinovitých listenů, jsou skoro kulaté a skládají přetrhovaný, konečný klas. Pluchy jejich jsou široce vejčité, světle hnědé, na hřbetě se zeleným proužkem, po kraji s širokou, bílou, suchomázdřitou obrubou; dolejší chovají ve svých paždích kvítky prašníkové (F), hořejší kv. pestíkové (F₁). Zelené plodní měchýřky (f), mnohem delší svých pluch (p), jsou široce vejčité, slabě vypouklé, jemně žebernaté, bezkřídlé, protaženy v dlouhý, po kraji brvitě pilkovitý, na konci 2zubý zobánek. Dozravše silně odstávají, čímž nabývají klásky kostrbatě ježatého vzezření.

Připomínajíc vnějškem poněkud ostřici měkkoostennou (obr. 769), roste porůznu na lesních a lučních bažinách. Kvete jako předch. v máji a červnu.

55. O. šedivá (C. canescens L., C. curta³ Good. — obr. 779) má trsnatý, bezvýběžkatý oddenek, z něhož vyrůstají vedle kratších, listnatých výhonků přímá, štíhlá, 2-5 dm vysoká, dole listnatá, výše bezlistá, ostře trojhranná, drsná stébla i s čárkovitými, 2—3 mm širokými listy barvy šedozelené. Nahoře končí se stébla přetrhovaným klasem, složeným ze 4—8 (nejčastěji 5—6) podlouhle vejčitých, na suchých stanoviskách skoro kulovatých, asi 5 mm dlouhých, čím níže tím více od sebe oddálených, bledých, žlutavošedě třpytivých klásků, podepřených nepatrnými, šupinovitými listeny. Vrcholový klásek bývá často ke spodu dloužeji súžen. Pluchy klásků (K) jsou vejčité, hrotnaté, blanovité, barvy bělavé, se zeleným hřbetním proužkem, později žlutavé; spodnější chovají v paždích svých kvítky prašníkové (F). hořejší kv. pestíkové (F₁). Žlutavozelené plodní měchýřky (f), o málo delší pluch, jsou vejčité, s boků smačknuté, nekřídlaté, lysé, jemně pruho-

¹) Slož. z řec. άργυρος = stříbro + γλωχίν = hrot (plucha).

²) Lat. stellulatus = hvězdovitý, vzhledem ke zralému květenství.

³) Lat. curtus = zkomolený.