Na této straně začíná článek o rostlině:
Ostřice Buekova - Carex Buekii [= Ostřice Buekova - Carex buekii]

klasův (p) jsou černé, s úzkým zeleným hřbetním nervem; vejčité, lysé, nahnědle zelené měchýřky (f) jsou smačknuté, vně vypouklé (f₁), bezžebré, na vrcholku se zcela krátkým, uťatým, neděleným zobánkem.

Roste na mokrých lukách a rašelinných místech pouze ve vyšších Krkonoších, kladském Sněžníku a moravsko-slezském Jeseníku. Kvete v červnu a červenci.

4. O. Buekova (C. Buekii¹ Wimm., C. banatica Heuffel — obr. 730) vyhání z trsnatého oddenku dlouhé, daleko se rozlézající výběžky jako druhy předch., má ostře trojhranná, 4-8 dm vysoká, nahoře drsná stébla až do polou listnatá, pochvy listu na dolejšku stébel veliké, žlutohnědé až červenohnědé, později v pevnou síťku vláken se roztřepující, listy ploché, až 8 mm široké, klásky prašníkové 2—3, pestíkové 3—4, štíhlé, čárkovito-válcovité, dosti od sebe oddálené, skoro přisedlé, přímé; nejdolejší klásek bývá však často dloužeji stopkatý a později více méně nící. Listeny, z jejichž paždí klásky vyrůstají, jsou lupenité, čím výše ovšem užší až štětinovité a nejdolejší dosahuje z nich na vrchol stébla. Tmavohnědé nebo načernalé pluchy se zeleným hřbetním nervem jsou

¹) Ku poctě J. M. Bueka, lékaře ve Frankfurtě nad Odrou.