Zmínky zasluhuje, že někdy v prašníkové latě vyskytují se též květy pestíkové, z nichž se vyvinou obilky, a jindy opět v pestíkové palici jsou větévky s klásky prašníkovými. Kvete v měsících letních.

Kukuřice pochází z horké Ameriky, kde ji před příchodem Evropanů jakožto jediný druh obilný hojně pěstovali. Začátkem 16. století počali jí pěstovati ve Spanělích, r. 1560 v Italii a brzy po té i v jiných zemích jižnější jakož i střední Evropy, kdekoli jí dobrá půda a teplé podnebí bylo příznivo. V Rakousko-Uhersku pěstuje se jí nejvíce v Uhrách, odkudž dováží se též k nám. V naší vlasti kromě jižní Moravy seje se velice zřídka, poněvadž lepší druhy u nás nedozrávají. Nejčastěji ještě pěstují naši rolníci v teplejších okresích statnou, velkozrnou, u nás ovšem nedozrávající odrůdu — koňský zub jakožto vydatnou zelenou píci. —

V zahradách vídati často odrůdu s listy stříbrobíle pruhovanými, zvanou obyčejně k. japanskou (Zea japonica hort.).

Užitek kukuřice jest rozmanitý: Zrna, ze všech obilných druhů největší, dávají bílou mouku na chléb a jiné pečivo; poněvadž však by byl chléb z pouhé mouky kukuřičné příliš suchý, přidává se něco mouky pšeničné nebo žitné.

V Italii z ní vaří kaši zvanou „polenta". Mladé, nedozralé palice se smaží nebo se jedí polosyrové; také je nakládají do octa jako okurky. V Americe