Na této straně začíná článek o rostlině:
Čirok obecný - Sorghum vulgare [= Čirok obecný - Sorghum bicolor]
Zaječí ocásek - Lagurus ovatus [= Zaječí ocásek vejčitý - Lagurus ovatus]

vyrábějí z kukuřice opojný nápoj. Kromě toho krmí se kukuřicí dobře vepřový dobytek i drůbež a sladká vnať skýtá dobytku chutnou píci.

Škůdcové kukuřice z říše živočišné jsou většinou titíž jako u žita (str. 411).

Z chorob bývá nejčastější snět kukuřičná (Ustilago maidis Lév. — obr. 721), která, cizopasíc jakožto podhoubí v rostlině, přeměňuje posléze zrna kukuřičná na vrcholcích plodních palic (C) v kulovaté boule, plné černých, práškovitých výtrusů. Mimo to však napadá také listy (В) i květy prašníkové (A), způsobujíc na nich hrbolaté nebo kulovaté, černohnědé nádory.

Na listech objevuje se často rez kukuřičná (Puccinia maidis Béieng.) v podobě drobných, s počátku rezavých, později šedivých až skoro černých skvrn.

Z jiných cizích trav pěstovaných pro užitek budiž pouze uveden:

Čirok¹ obecný neboli duraha, dura² (Sorghum³ vulgare Pers., Andropogon⁴ sorghum Brot., Mohrenhirse — obr. 722), jednoletá tráva náležející do příbuzenstva vousatek (Andropogon). Jsouc až přes 3 m vysoká, bývá skoro až pod latu porostlá plochými, několik cm širokými listy a zakončuje se bohatou, více méně staženou, později nící latou drobných klásků (K). Vedle jednoho stopkatého klásku jalového (k) sedí vždy po klásku plodném, jehož plevy (g, g₁) jsou tuhé, kožovité, pluchy (p) tenkoblanné, osinaté.

Pocházeje z Vých. Indie, seje se v jižní Evropě, už také v Uhrách, pro moučnaté obilky a pro slámu. U nás obilky nedozrávají, proto možno jej sití jen jako rostlinu pícní. K tomu cíli hodí se však lépe druhy: č. alepský⁵ (S. halepense Pers.) a č. cukernatý (S. saccharatum Pers.).

Z cizozemských trav, které se pěstuji pro okrasu a často se vplétají do zimních, zejména tak zv. Makartových kytic, kromě druhů již příležitostně uvedených — na př. ječmene hřívnatého (str. 435), psinečku sličného a (str. 452 obr. 725) mlhového, třeslice největší a menši (str. 495), sveřepu třeslicovitého a Schraderova (str. 510) — zasluhují ještě zmínky:

1. Zaječí ocásek (Lagurus⁶ ovatus L., Hasenschwanzgras — obr. 723), jednoletá, nízká tráva s plochými listy a jednokvětými, měkce a dlouze osinatými

1 ) Dle chorv. jeho názvu sierak, sir. Srovn. s pozn. ³).

2 ) Arabské jméno této byliny.

3 ) Utvořeno dle sorgho, jak zovou tuto plodinu v Africe.

4 ) Viz. pozn. ¹) na str. 457.

5 ) Pěstuje se hlavně v okolí města Allepa neboli Halepa v Syrii.

6 ) Slož. z řec. λαγώς = zajíc + ουρά = ohon, vzhledem ke květenství.